Ještě pár poznámek – stále ve snaze zbavit tě všech těch iracionálních obav a úzkostí:
1) Konat dobro pro druhé je skvělá věc. Problém je v tom, když přitom hledáme pro sebe uznání. To první je totiž zaměřeno na bližní, to druhé spíš na sebe sama, člověku jde o své vlastní potřeby a sebeuspokojení.
2) Být „milá/milý“ není etická kategorie. Takový pokyn nenajdeme ani v evangeliu, ani v Řeholi, kde se dozvídáme velmi konkrétně, co máme dělat. Snaž se odkazovat víc na ně než na jakousi vágní, mlhavou touhu být milá.
3) O žádnou abstraktní dokonalost nestojí ani Kristus, ani svatý Benedikt nebo kdokoli z nás. Jde nám o skutečné lidi, o světce z masa a kostí, kteří jsou si vědomi svých chyb a limitů, kteří vědí, že potřebují zachránit, a přinášejí Pánu konkrétní oblasti k uzdravení a vykoupení. Jde nám o skutečné lidi, kteří důvěřují, že je Bůh miluje, věří tomu (víra!) a umí pokojně přijímat svá klopýtnutí a pády. Kristus povolal právě tebe, touží po tobě, nic víc a nic míň, nevyhledává žádné ideální jedince.
(Mary David Totah, OSB /1957–2017/, Radost z Boha)