Na tuto horu
vystoupíš
jen zůstaneš-li nehybně stát
rozume!
Ta cesta tě odvádí
na úžasnou poušť,
která se bez konce
do šířky, do dálky
rozprostírá.
Ta poušť nemá místo
a nemá čas,
má svůj vlastní způsob bytí.
Tou pouští netknutou,
kam rozum stvořený,
kam nikdy nevstoupil
a nikdy nevstoupí,
tou pouští Dobro je:
Víš, že je; nikdo však
neví, co!
Je to tu, je to tam,
blízko i daleko,
hluboko, vysoko,
a přece zároveň
ani to, ani to.
Má duše,
vyjdi! Ó Bože, vstup!
Ať celé mé bytí
utone v Bohu, který je nebytím,
který je řekou, co nemá dna!
Prchnu-li před Tebou,
Ty ke mně přijdeš.
Ztratím-li sebe,
naleznu Tě,
ó, dobro svrchované!
(básně připisované Mistru Eckhartovi OP /1260–1327/, básně z mládí, IV, V, VIII)