KARMEL

Dnes si připomínáme sedmdesát let od ukončení korejské války (27. července 1953). Dne 25. června 1950 vpadla vojska Severní Koreje (podporovaná Sovětským Svazem a posléze čínskými „dobrovolníky“) do Jižní Koreje ve snaze sjednotit celý poloostrov pod severokorejskou komunistickou diktaturou. Napadenou zemi vojensky podpořilo OSN. Příměří se podařilo dojednat až po Stalinově smrti, hranice mezi Severní a Jižní Koreou zůstaly zachovány v přibližně předválečném stavu, mírová smlouva však dosud nebyla uzavřena.

Oporou americkým vojákům, kteří pomáhali vytlačit okupanty zpět na jejich území, se stal americký vojenský kaplan českého původu, P. Emil Kapaun /1916–1951/. Při ošetřování raněných byl zajat, poté obětavě zachraňoval životy svých spoluvězňů v zajateckém táboře, kde 23. května 1951 v důsledku krutého zacházení zemřel. Po jeho smrti se začala množit svědectví o jeho statečnosti a milosrdenství, což vedlo jak k zahájení kanonizačního procesu (v roce 1993 byl P. Emil prohlášen za služebníka Božího), tak k udělení nejvyššího amerického vojenského vyznamenání (11. dubna 2013). Barack Obama tehdy ve svém projevu řekl: „Otce Kapauna nazývali pastýřem ve vojenské obuvi. Vojáci, kteří mu byli nablízku a vnímali jeho požehnání a milosrdenství, ho nazývali světcem, viděli v něm dar od Boha. Tento americký voják nikdy nevystřelil ze zbraně, a přece zacházel s nejsilnější zbraní ze všech: miloval své bratry natolik, že byl ochoten zemřít, aby oni mohli žít.“

Po svém svěcení jsem byl odhodlán „nechat se strávit“ pro Boha. Byl jsem rozhodnut sloužit radostně, bez ohledu na okolnosti, do nichž budu postaven, anebo jak těžký život budu muset vést. A proto jsem se přihlásil jako dobrovolník do armády a chci dnes tisíckrát raději pracovat, zbaven běžného pohodlí a být skutečným „otcem“ mnohým, než žít na pěkném, pohodlném místě se svědomím, které by mi říkalo, že jsem pro mnohé překážkou.

(Emil Kapaun /1916–1951/, úryvek z dopisu biskupovi, v němž žádal o přidělení k armádě; zpracováno podle knihy Roy Wenzla Nejsilnější zbraň a Riccardiho Století mučedníků)