Když má někdo odpovědi na všechny otázky, ukazuje tím, že není na správné cestě. (…) Bůh nás nekonečně přesahuje, je pro nás stále překvapením a není na nás, abychom určovali, v jakých dějinných okolnostech ho můžeme nalézt, protože doba, místo a způsob setkání nezávisí na nás. Kdo chce mít všecko jasné a jisté, pokouší se mít kontrolu nad Boží transcendencí.
Podobně si nelze činit nároky na rozhodování o tom, kde se Bůh nenalézá, protože on je tajemně přítomný v životě každého člověka, v životě každého jednotlivce tak, jak to sám chce; a my to nemůžeme našimi domnělými jistotami popírat. A i když je něčí život katastrofou, i když vidíme, že je rozbitý neřestmi nebo závislostmi, je Bůh v takovém životě přítomný. Jestliže se necháme vést víc Duchem než naším rozumováním, můžeme a musíme hledat Pána v každém lidském životě.
(papež František, apoštolská exhortace Gaudete et exultate, odst. 41–42; 2018)