KARMEL

Dobrá paní Cassinettinová mě požádala, abych se jí podepsal na obrázek a připsal nějakou myšlenku. Napadlo mě toto: „In cruce mea requies“(1) a měl jsem silný vnitřní pocit onoho pravého odpočinutí a pokoje, který najdeme jen v kříži. Odhodlejme se tedy, drahá matko, říci celým srdcem spolu s nevěstou: „Fasciculus mirrhae dilectus meus mihi inter ubera mea commorabitur.“(2) Utrpení, nejmilejší matko, pomine, ale to, co po něm bude následovat, co nyní nemůžeme chápat, to nebude mít konce.

(br. Šimon od sv. Pavla OCD, dopis ct. Matce Elektě /1605–1663/, 5. července 1647)

(1): V mém kříži [najdeš] odpočinek. Snad se jedná o názvuk na verš svatodušní sekvence: in labore requies – v práci libý pokoji.
(2): Svazeček myrhy je můj milý, mezi mými ňadry odpočívá. První slova verše z Písně písní (Pís 1,13) – Fasciculus mirrhae – tvoří zároveň název oblíbené modlitební knihy z počátku 16. století, která rozjímala o utrpení Páně a patřila tou dobou k nejčastěji vydávaným spisům.