KARMEL

Vznešená paní,
myslím, že byste se měla snažit, i když bez přehnaného úsilí, myslet na Boha kdykoliv pocítíte touhu po meditaci v samotě a zároveň lítost, že to nemůžete uskutečnit. Nestačí jenom nechávat si tyto myšlenky, až budete mít čas sama pro sebe, budete moci být za zavřenými dveřmi a nebudete mít k nikomu žádné povinnosti. Právě okamžik, kdy litujeme, že nemůžeme věnovat své myšlenky Bohu, musíme využít. Tehdy můžete Bohu otevřít své srdce vřele, upřímně a v naprosté důvěře. Každý okamžik, jenž takto zachytíte, už bude sám o sobě stačit. Každý okamžik – nejenom když sedíte v kočáře nebo v nosítkách -, nýbrž i když se oblékáte a češete, dokonce při jídle a rozhovoru s jinými lidmi.

(François Fénelon /1651-1715/, dopis hraběnce Elisabeth de Grammont /1641-1708/, 17. listopadu 1694)