Jsem od vás vzdálen tisíce mil, dělí nás obrovská polární pole, led a sněhové bouře – jak bych se k vám mohl dostat? Avšak srdce plné lásky nezná překážky ani hranice, a proto alespoň v myšlenkách letím nad ledovou tundrou a širými lesy, abych vám přinesl radostnou zvěst o narození Krista a abych vás vyzval ke slavení této slavnosti… Snášejme v tomto čase všechny bolesti a utrpení… Zde, uprostřed zmrzlé tundry, bych rád obětoval Bohu, pro vás všechny, své utrpení a svou nouzi. Pozvedám k Bohu svou modlitbu a hledám vhodná slova, abyste vy, kteří překypujete neotřesitelnou vírou v zaslíbení Krista, nositele pokoje, mohli pohlédnout na Ježíška ležícího v jesličkách, ať již se nacházíte v kostele, doma nebo kdekoli jinde.
(Josip kard. Slipyj /1892–1984/, ukrajinský řeckokatolický biskup, 1945 zatčen sovětskou tajnou policií, poté strávil 18 let v gulagu, 1963 na základě intervence Jana XXIII. propuštěn a donucen k vystěhování do Říma; pastýřský list o Vánocích 1954, který se povedlo doručit ze sibiřského gulagu na Ukrajinu…)