KARMEL

Panno, jsi bez poskvrny viny,
od prvotního hříchu uchráněná,
jímž lidský rod je zhoubně poraněn,
ty víš, že duše má od mládí nemá
opory lepší, ač zákeřné stíny
stále mě přepadají. Vím, jak nehoden
jsem božské přízně tvé.

Znáš srdce hříšníka a velkorysost tvá
mi odpustí a láskou pohostí,
ač přitom sužuje mě trýzeň přehořká,
že nezasloužím si té milosti.

Panno, už bolest drásavá
mi jazyk ochromuje, nedovolí mi
dopovědět, co srdce tíží.
Ty přesto slyšíš duši trpící,
jež neustále k tobě volá, vzhlíží…

(Fray Luis de León OSA /1527–1591/, závěr básně A Nuestra Señora v překladu Josefa Hrdličky)