Po celé 19. století trpěli Litevci i Poláci pod ruskou nadvládou. Oba národy byly systematicky decimovány a porušťovány, což vedlo k opakovaným, krvavě potlačovaným povstáním. Za organizování protiruského povstání roku 1863 byl polský šlechtic Josef Kalinowski, pozdější karmelitán o. Rafael, odsouzen k deseti letům nucených prací v trestanecké kolonii na Sibiři.
Jenom cesta do místa trestu – z rodného Vilniusu do solných dolů v Usolje – trvala odsouzencům deset měsíců. Převážně pěšky, ve sněhu a mrazu museli urazit tisíce kilometrů. Zdejší trestanecký tábor měl již tehdy za sebou sto let trvání – první trestanci přišli do Usolje roku 1765, k otrocké práci v solných dolech byli odsuzováni jak nepohodlní Rusové, tak příslušníci porobených národů; po 2. světové válce zde byl jeden z gulagů. Teploty v zimě snadno dosahují -40 °C (průměrná lednová teplota je -23 °C). Nyní jsou největší hrozbou města opuštěné a rozpadající se chemické závody, největší nadějí nově založený klášter bosých karmelitek - sestry v říjnu tohoto roku oslavily 20 let svého působení v místě utrpení sv. Rafaela.
Prosím, vložte příště do dopisu nějakou malinkou upomínku, jakoukoliv – obrázek, medailku, kvítek, špetičku hlíny … doušek rodného vzduchu, kdyby to tak šlo. Prostě něco nepatrného od Vás… V návalu duchovnosti jsem se nechtěl upínat na nic pomíjivého a zbavil se řady věcí, které jsem měl na památku; pohnutka byla sice dobrá a nelituji toho, ale teď vidím, že se i smysly musí něčím sytit, aby osvěžily mysl a zahřály srdce. A když se jim takto nevinným způsobem pomůže, ničemu to neublíží a duchovní stránku to posílí.
Nyní beru život takový, jaký je a jsem si jist, že prostředky ke spáse mi Prozřetelnost nabízí za všech okolností. Vedu si statečně, vždyť obraz Spasitele mám stále před očima. Možná Vás pohorší moje hrubá polština, ale nemám jak si ji tu tříbit.
(Josef Kalinowski /1835–1907/, dopis z tábora nucených prací v Usolje na Sibiři, leden 1867)