KARMEL

Drahý příteli,

smrt je příliš běžná věc, než aby se o ní dalo hovořit jako o novince. Náš život není ničím jiným než půjčkou, z níž máme během doby zapůjčení vytěžit co největší zisk. Dobrý odchod ze světa si žádá pouze krátký zármutek, vždyť je přístavem chránícím před bouřemi, vstupem do věčné blaženosti. Nesmírný zármutek nad mrtvým je buď plodem sebelásky nebo ukvapeného soudu.

Nezarmoutilo by Vás přece, že se Váš přítel stěhuje ze zříceného domu a dům sám je srovnán se zemí, kdybyste věděl, že bude přestavěn do daleko vznešenější podoby a poskytne svému obyvateli radost z lepšího příbytku. Nechte tedy duši Vaší sestry odejít bez zármutku; nechť se její tělo navrátí do prachu. Odtrhněte své oči od trosek tohoto domu a upřete je na majestátnost nové stavby, jež, podle slov svatého Pavla, bude nezničitelná, oslavená, tajemná, duchovní a nesmrtelná. Nepovažujte to za utrpení, že byla nyní od Vás odloučena, nýbrž uvědomujte si milost, že Vám byla „půjčena“ na tak dlouho. Neukazujte žádnou neochotu vrátit Bohu to, co je jeho, neboť jste za ni doposud přece neplatil žádné lichvářské úroky. Rozvažujte nikoli nad tím, jak dlouho jste se ještě mohl těšit z její společnosti, ale o kolik dříve jste ji mohl ztratit, a přijměte skutečnost, že je právem našeho Pána a Vládce stanovit dostatečné důvody pro její smrt. Nechte Jej – s Vaším souhlasem – česat hrozny ze své révy a trhat plody svých vlastních stromů; a uvažujte nad tím, jak jsou Jeho podivuhodná stvoření bezpečná v rukou svého Tvůrce, jenž je miluje nejvíce ze všech a je nejschopnější je ochránit. Neboť Bohu se zlíbilo ji povolat a ona byla schopna odejít. A Vy, třetí z nich, máte tyto tři prameny svinout ve šňůru tím, že řeknete: Hospodin dal, Hospodin vzal, staň se, co se Jemu líbí, jméno Hospodinovo budiž pochváleno.

Robert

(Robert Southwell, SJ /1561–1595/, dopis příteli, 30. září 1591)