KARMEL

Drahý příteli v Bohu,
nezáleží na tom, jak zlý nebo zkažený jsi, byly-li Ti odpuštěny všechny Tvoje hříchy, jednotlivě i všeobecně, podle učení církve. Pokud máš pocit, že jsi udělal všechno, co bylo v Tvých silách, aby ses vyzpovídal a dostal rozhřešení, pak můžeš začít se cvičením. Dokonce i když si stále myslíš, že jsi zcela zlý a odporný, i když jsi přesvědčen, že Tvoje já je jenom na obtíž, a tento pocit se Tě natolik zmocnil, že téměř nevíš, co si máš se sebou počít, musíš přesto dělat, co Ti říkám:

„Vezmi“ Boha, dobrého laskavého Boha – takového, jaký je, bez jakéhokoliv překroucení – a přilož si jej jako obvaz na svoje zraněné já – takové, jaké je právě nyní. Nebo, chceš-li, pozvedni své nemocné já a snaž se celou svou touhou a dychtěním dotknout Boha, jenž je tak dobrý a laskavý. Nesnaž se uvažovat a úzkostlivě prozkoumávat každou jednotlivou část svého já nebo kterékoli vlastnosti, jíž se Ti dostalo od Boha, ať už jsou zdravé či nezdravé, dané milostí či přirozeností, božské či lidské.
Jistě Ti bude Tvůj zavádějící a všetečný rozum říkat, že toto cvičení je bezvýsledné, a bude Tě stále obtěžovat a navrhovat Ti, abys to celé rozumně vzdal a šel raději dělat něco opravdu praktického a užitečného. Třebaže Tvoje rozumná mysl považuje toto cvičení za neužitečné a dokonce nezdravé, a ráda by je co nejvíce zkrátila, nepřestávej s ním. Řekni svému kritickému rozumu, ať Tě nechá na pokoji. (…)
Cvičení, jež jsem Ti doporučil, je velmi vhodné, neboť nic, co bych mohl vykonat a nic, čeho by mohl dosáhnout můj zkoumající rozum, by mě nemohlo přivést tak blízko k Bohu, jako tato prostá, téměř nepostřehnutelná zkušenost: nabídnout Bohu podstatu svého vlastního bytí.

(korespondence, Anglie kolem roku 1380, odesílatel i adresát neznámý)