KARMEL

Co se týče Tebe osobně, vyslechni ještě jednou to, co Ti opakuji ze svého nejhlubšího přesvědčení bratrance a kněze: Neznepokojuj se nad hodnotou svého života, nad jeho anomáliemi, nad jeho zklamáními, nad jeho více méně nejasnou a tmavou budoucností. Dělej to, co chce Bůh. Přinášej mu uprostřed svého neklidu a neuspokojení oběť pokorné duše…

Neboj se; celá tato námaha se Ti započítává a úžasně naplňuje Tvůj čas. Málo záleží na tom, zda druzí konají víc dobrého než Ty a stojí je to méně námahy: podstatné není činit dobro, ale být na svém místě, třeba i nižším, které Bůh zamýšlí. (…)

Jen málo záleží na tom, že se cítíš lidsky „nepodařenou“, pokud Tě Bůh shledává „podařenou“ podle své libosti. Vím, že si v tomto posledním bodě protiřečíš. Nechceš připustit, že Tě utrpení posvěcuje. Pokorně věř tomu, co Ti praví přísliby našeho Pána, příklady svatých, tvrzení těch, kteří k Tobě promlouvají Božím jménem. Náš Pán Tě krůček za krůčkem dobývá a uchvacuje pro Sebe. Jistě, pokoj srdce, které se rozšiřuje v prostředí vřelých citů plných vděku, je harmoničtější, normálnější, vhodnější pro snadnou činnost než osamocenost a trhliny (to platí i pro zdraví vůči nemoci…). Proto svým osobním úsilím musíme tíhnout k tomu, abychom si zajistili opory v dobrých a věrných přátelstvích, abychom se vystříhali neduhů těla i duše…

(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881–1955/, dopis z fronty, sestřenici, 22. srpna 1915; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Zrod myšlení. Dopisy 1914–1919, Malvern 2021)