Doporučujeme
Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881–1955/ byl vrstevníkem několika – velmi různorodých – karmelských svatých: sv. Tita /*1881/, sv. Alžběty od Trojice /*1880/, sv. Jiřího Precy /*1880/, bl. Marie Sagrario /*1881/ či bl. Marie Curcio /*1877/. Roku 1899 vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova a pouhé tři roky po kněžském svěcení se ocitl v zákopech 1. světové války. Jako kněz nemohl bojovat, celé čtyři válečné roky však strávil na frontě jako nosič raněných; jeho dva rodní bratři v této válce padli. Péčí České společnosti Teilharda de Chardin vyšly jeho dopisy z let 1914–1919, z nichž nabízíme následující ukázku:
„Nuže, tentokrát nás poslali na pravý břeh mezi Thiaumontem a Fleury a na těchto hrozných místech jsme zůstali asi deset dní. (…)
Před úžlabinami, ještě řídce pokrytými vyschlými lesy, z jejichž stromů zbyly jen kůly, se rozkládá travnaté pásmo. Dál už není prakticky žádná vegetace; místo toho převrácené kameny a ještě častěji hlína, rozpukaná a zbrázděná do tří metrů hloubky: skutečný měsíční povrch. Je to oblast, kde už nejsou zákopy, kde se skrýváme v kráterech od granátů, které jsou mezi sebou nejasně propojené; abychom se tam dostali, musíme velmi často odsouvat mrtvolu Francouze nebo Němce. (…)
Nevím, jak bude vypadat památník, který naše země jednou vztyčí na pobřeží Froidterre, aby připomínal tuhle velkou bitvu. Jen jeden by byl vhodný: velká postava Krista. Pouze obraz Ukřižovaného může zachytit, vyjádřit a utěšit všechnu tu hrůzu, krásu, naději a hluboké tajemství v takovém běsnění boje a bolestí. Cítil jsem velké pohnutí při pohledu na ta místa kruté námahy, při myšlence, že jsem měl tu čest být na jednom ze dvou nebo tří míst, kde se v této chvíli koncentruje a proudí celý život Vesmíru. Jsou to bolestná místa, ale utváří se na nich (věřím tomu čím dál víc) velká budoucnost…“
(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881–1955/, dopis z fronty, sestřenici, 23. srpna 1916; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Zrod myšlení. Dopisy 1914–1919, Malvern 2021)