KARMEL

Dalším typickým způsobem pronásledování za španělské občanské války byly hromadné popravy. V Barbastru byl vraždou 42 studentů a šesti představených zcela vyhlazen bohoslovecký seminář. Ze dne 13. srpna 1936, kdy bylo zabito již 29 seminaristů, se dochoval dopis zbývajících studentů, kteří očekávali svou popravu:

„Trávíme den vzájemným povzbuzováním k mučednictví, modlíme se za své nepřátele a za náš drahý institut. Jakmile přichází chvíle, kdy je určena další oběť, všichni v sobě máme posvátný klid a dychtíme slyšet své jméno, abychom vyšli a postavili se do řady s vyvolenými; očekáváme onu chvíli s velkorysou nedočkavostí. Když tento okamžik některým nadešel, viděli jsme, jak líbají provazy, jimiž je svazovali; další adresovali slova odpuštění ozbrojenému davu. Když nastoupili do nákladního auta, aby odjeli na hřbitov, slyšeli jsme je volat: „Ať žije Kristus Král!“ A dav odpovídal zuřivě: „Ať zemřou! Ať zemřou!“ Ale nic je nezastrašilo…“

José Diaz, generální tajemník španělské sekce 3. internacionály, v březnu 1937 tvrdil: „V provinciích, kde máme moc ve svých rukou, církev již neexistuje. Španělsko dalece překonalo dílo Sovětů, neboť zde je církev v současnosti vyhlazena.“

(Andrea Riccardi, Století mučedníků)