Doporučujeme
Ruská vojenská mašinerie je tradičně odkázaná na zásobování po železnici. Jenže v případě současné invaze na Ukrajinu se jí klíčové železniční uzly nedaří ovládnout, což způsobuje okupantům problémy v logistice a brzdí jejich postup do vnitrozemí.
Na projektování jedné z prvních ukrajinských tratí Kursk-Kyjev-Oděsa se podílel Josef Kalinowski, pozdější bosý karmelitán, svatý Rafael od sv. Josefa.
Josef se narodil roku 1835 v polské rodině, ovšem v Ruskem okupovaném Vilniusu. Jako dítě vídal následky nedávného protiruského povstání: neustálé deportace a vykonávání trestů smrti na tržišti, ale také „průvod židovských dětí posílaných do vyhnanství“. Pro nadaného mladíka nebyla jiná cesta ke vzdělání, než studovat na některé z ruských škol (polské byly zavřené), a tím spolupracovat na vlastním poruštění. S velkými pochybnostmi dokončil petrohradskou Inženýrskou akademii (což s sebou vynuceně neslo i hodnost poručíka v carské armádě) a byl přidělen k projektování zmíněné železnice.
Roku 1863 vypuklo další protiruské povstání. V Josefových „Pamětech“ čteme:
„Představa boje neozbrojeného lidu proti ruské nadvládě disponující obrovskou a silnou armádou byla až příliš jasná. Zachovat si uniformu carského vojska, když se srdce chvěje obavou, že obdrží rozkaz prolít bratrskou krev, se stalo nepřijatelným. Ptal jsem se sám sebe: Smím zůstat nečinný, když tak mnozí obětují této věci úplně vše?“
Osmadvacetiletý Josef – pod záminkou špatného zdravotního stavu – obratem požádal o propuštění z ruské armády, připojil se k povstání a stal se ministrem národní obrany na Litvě. I toto povstání bylo krvavě potlačeno, Josef byl odsouzen k trestu smrti. Carský režim se však oprávněně obával, že by smrt Poláka a katolíka Kalinowského mohla být vnímána v porobených národech jako smrt mučednická. Proto mu nakonec vojenský tribunál snížil trest na deset let nucených prací na východní Sibiři…
„Na svátek svatých apoštolů Petra a Pavla kolem poledne se dlouhý zástup nás vězňů vydal ulicemi Vilniusu na železniční nádraží. Na ulicích se seběhl obrovský dav a kozáci na koních odstrkovali každého, kdo se k nám pokusil přiblížit. Mnoho lidí se vyklánělo z oken. Celá situace vypadala jako pohřební průvod. A kolik takových průvodů už šlo před námi od počátku povstání! Mezi námi byli lidé různých stavů i různého stáří: majitelé domů, lékaři, umělci, dělníci, rolníci, vdané ženy i mladá děvčata… Vypadalo to jako potopa ženoucí své vody na Dálný východ. Nedoprovázel nás žádný kněz. Nastoupili jsme do vagonů, kde jsme byli namačkáni jeden na druhého. Dozorci nás považovali za věci, se kterými mohou nakládat zcela podle své libosti. Když vlak odjížděl, pohnuly se dlouze koruny stromů lemujících trať a zasypaly vagony svými květy jako na hřbitově rakve se zemřelými. … Nekonečné pláně za Uralem se staly hřbitovem bez hranic pro desítky tisíc obětí vyrvaných z náruče matky vlasti, a navždy pohlcených.“
Svatý Rafaeli, oroduj za nás!
(Rafael Kalinowski /1835–1907/, zpracováno podle knihy A. M. Sicariho Svatí Karmelu, citace jsou převzaty ze světcových „Pamětí“)