KARMEL

Co přimělo tě, že jsi našel cestu ke mně,
můj sladký Ježíši, s nabídkou přátelství?
Když často na mé dveře tiše klepal jsi,
nechal jsem tě stát venku v chladné noci, ve tmě.

Zachoval jsem se krutě a neotevřel ti,
zaslepeností ducha zcela ochromen,
v nevděku, ba i s pohrdáním v srdci svém,
aniž jsem omyl prach ze svatých nohou tvých.

Hlas anděla mnohokrát připomněl mi:
běž k oknu, duše, je tam On a touží velmi
tě zahrnout veškerou láskou svého nitra.

Ó Kráso krás, jak často říkal jsem: „až zítra“,
nedokázal jsem ti jít otevřít, můj hlas
jen „zítra, zítra,“ opakuje zas a zas.

(Lope de Vega /1562–1635/, sonet, překlad Josef Hrdlička)