V tomto vtělení musíte vidět lásku k lidem, lásku, kterou k nim Bůh chová, a kterou tím pádem musíte mít i vy, abyste byli dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec… Poněvadž je tato láska aktivní, jednající, hluboká, Bůh překonává díky ní jako jedním skokem vzdálenost, jež odděluje konečné od nekonečného, a používá k našemu spasení ten krajní, neslýchaný prostředek – vtělení; on, Bůh a Stvořitel, přichází žít na zem jako stvoření…
(Charles de Foucauld /1858–1916/, Crier l’Évangile)