Doporučujeme
Terezie z Lisieux (1873–1897)
Ježíši, já jsem příliš malá, než abych dělala velké věci... Mým šílenstvím je naděje, že tvá láska mě přijme jako oběť... Mé šílenství záleží v tom, že prosím své bratry orly, aby mi vyprosili milost, že poletím k Slunci lásky na perutích božského Orla...
Tak dlouho, jak budeš chtít, můj Miláčku, zůstane tvé ptáče bez síly a bez křídel. Stále bude mít oči upřené na tebe. Chce být uhranuto tvým božským pohledem, chce se stát kořistí tvé lásky... Jednoho dne, jak doufám, velebný Orle, přijdeš pro své ptáče a vrátíš se s ním do Ohniska Lásky, a pohroužíš je navěky do žhavé propasti této Lásky, které se nabídlo za oběť...
Ježíši, kéž bych mohla říci všem malým duším, jak nevýslovná je tvá blahosklonnost...! Cítím, že kdybys nalezl duši slabší, nepatrnější, než je moje, – což je nemožné – zahrnul bys ji ještě většími projevy přízně, kdyby se s plnou důvěrou odevzdala tvému nekonečnému milosrdenství. Ale proč bych si měla přát sdělovat tvá tajemství lásky, Ježíši? Což jsi mě o nich nepoučil ty sám, a nemůžeš je tedy odhalit i jiným?... Ano, vím to, a zapřísahám tě, abys to udělal, prosím tě, abys shlédl svým božským zrakem na množství malých duší... Prosím tě, aby sis vyvolil legii malých obětí, hodných tvé LÁSKY!...
(Terezie z Lisieux, Autobiografické spisy, Vimperk 1991, str. 193–4.)