Doporučujeme
Texty propria
Marie Františka Terezie Martinová se narodila 2. ledna 1873 v Alenҫonu ve Francii. Jejími rodiči byli Louis Martin a Zélie Guérinová. Po smrti matky, paní Zélie, se 28. srpna 1877 rodina přestěhovala do Lisieux. Koncem roku 1879 přijala Terezie poprvé svátost smíření. K prvnímu svatému přijímání, které se uskutečnilo 8. května 1884, ji připravily sestry kláštera benediktinek v Lisieux. O několik týdnů později, 14. června téhož roku, přijala svátost biřmování.
Chtěla se stát kontemplativní řeholnicí na Karmelu v Lisieux jako její sestry Pavlína a Marie, ale byla odmítnuta pro své mládí. Na pouti do Itálie, 20. listopadu 1887, během audience, kterou poskytl papež Lev XIII. poutníkům z Lisieux, s dětskou odvahou požádala Svatého otce o dovolení, aby se mohla stát karmelitkou již v patnácti letech. Na Karmel v Lisieux nakonec vstoupila 9. dubna 1888, 10. ledna následujícího roku přijala hábit a 8. září 1890 složila sliby.
Všechny drobné úkoly každodenního řeholního života se snažila plnit s pokorou, evangelijní prostotou a velkou důvěrou v Boha. Tento způsob duchovního života nazývala ‚malou cestou‘. Slovem i příkladem se snažila předávat svou ‚malou cestu‘ ostatním sestrám, zejména novickám. Když objevila, že jejím povoláním je být láskou v srdci církve, nabídla svůj život Bohu za spásu duší a za církev. V noci ze Zeleného čtvrtka na Velký pátek, 3. dubna 1896, Terezie poprvé vykašlávala krev, což bylo prvním znamením nemoci, které nakonec podlehla. Ona sama přivítala tuto událost jako tajemné navštívení svého Božského snoubence. 8. července byla přestěhována do klášterní nemocničky. Její utrpení a zkoušky sílily. Zemřela strávena láskou 30. září 1897. Její poslední slova „Můj Bože..., miluji Tě!“ uzavřela její čtyřiadvacetiletý pozemský život a započala – jak po tom sama toužila – novou fázi jejího apoštolského působení ve prospěch duší, fázi, kterou ona sama předpověděla slovy: „budu sestupovat a sesílat déšť růží na zemi“.
V roce 1925 byla svatořečena papežem Piem XI. a týž papež ji o dva roky později prohlásil za patronku misií. 19. října 1997 papež Jan Pavel II. zařadil Terezii mezi učitele církve. Jejím nejvýznamnějším dílem jsou „Autobiografické spisy“, v nichž nám zanechala nejen vzpomínky na své dětství a mládí, ale především portrét své duše, vhled do své nejhlubší zkušenosti s Bohem a inspirující popis své ‚malé cesty‘ – evangelijní cesty duchovního dětství.
Její svátek slavíme na Karmelu 1. října.
(Podle St. Therese of the Child Jesus... zpracoval: Norbert Žuška, OCarm.)
Karmelitánský lekcionář
První čtení: Iz 66,10–14c
Nebo: 1 Jan 4,7–16
Žalm: 103(102),1–2.8–9.17–18a Odp.: 13
Evangelium: Mt 11,25–30