KARMEL

(karmelitán • blahoslavený • nezávazná památka 5. prosince)

Texty propria

Bartoloměj se narodil v první polovině 15. století v Mantově v Itálii. V témže městě vstoupil do karmelitánského řádu. Přesná data nejsou známa, ale v roce 1452 již působil jako kněz a později se o něm píše jako o vyhledávaném zpovědníkovi. Konvent, ve kterém žil, patřil k čerstvě schválené, přísnější větvi Karmelu, tzv. mantovské kongregaci (1).

28. února 1452 nacházíme jméno P. Bartoloměje Fantiho zapsané mezi členy bratrstva Panny Marie při mantovském kostele karmelitánů. Od 1. ledna 1460 se stal duchovním vůdcem a představeným bratrstva a této službě se svědomitě věnoval až do své smrti – plných 35 let. Sepsal pro bratrstvo jednoduchou řeholi, blízkou řeholi sv. Alberta, a stanovy.

Bartoloměj bývá někdy zobrazován s novici, k nimž promlouvá o Nejsvětější svátosti oltářní. Jeho životopisci hovoří o tom, že byl velkým ctitelem eucharistie a rovněž něžným ctitelem Panny Marie. Někteří zaznamenali, že blahoslavený Baptista Spagnoli byl Bartolomějovým novicem, ale zdá se, že Bartoloměj nikdy nezastával úřad novicmistra. Rovněž je pravdou, že Spagnoli svůj roční noviciát konal v letech 1463–64 ve Ferraře, a nikoliv v Mantově.
P. Bartoloměj byl pokorný a mírný a všem dával příklad života modlitby, velkodušnosti a věrné služby Pánu. Zemřel 5. prosince 1495 a hned po smrti byl uctíván a vzýván jako přímluvce.

V roce 1516 bylo Bartolomějovo tělo exhumováno, z hrobky přeneseno do mariánské kaple a v roce 1598 uloženo pod oltář. Po zrušení konventu v roce 1783 bylo přeneseno do kostela sv. Marka a odtud, asi o deset let později, do katedrály, kde se v kapli Korunované Panny Marie (Capella dell’Incoronata) nachází neporušené dodnes (2).

Za blahoslaveného jej v roce 1909 prohlásil papež Pius X., někdejší mantovský biskup a apoštol úcty k eucharistii. Památka blahoslaveného Bartoloměje Fantiho se na Karmelu slaví 5. prosince.

(1) Kláštery karmelitánů se postupně rozvinuly v městská duchovní centra a bratři se stále intenzivněji zapojovali do pastorace i do veřejného života vůbec (např. působením na universitách). Tomu vyšel vstříc papež Evžen IV., který roku 1432 zmírnil předpisy ohledně přebývání na celách a zdrženlivosti od masa. Bratři, kterým tato úprava připadala jako přílišné zmírnění řehole, požádali téhož papeže o dovolení žít přísnějším způsobem života. Tuto tak zvanou mantovskou reformovanou kongregaci potvrdil Evžen IV. roku 1442 a v této kongregaci o deset let později potkáváme Bartoloměje již jako kněze.
(2) V téže kapli je pohřben i blahoslavený Baptista Spagnoli.
Třetím významným blahoslaveným současníkem Bartoloměje Fantiho, karmelitánem, který se významně zasadil o reformu Karmelu, je potom Jan Soreth, v letech 1451–71 generální představený celého řádu.

(Z různých pramenů zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm., redakčně upraveno)

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Gal 2,19–20
Žalm: 131(130),1.2.3    Odp.: Ochraň, Pane, duši mou v pokoji u tebe.
Evangelium: Jan 6,35–40