KARMEL

sv. prorok Elizeus(starozákonní prorok • svatý • památka 14. června)

Elizeus ("Bůh je má spása") je výraznou osobností biblických dějin spásy IX. století před Kristem. Známe jméno jeho otce Šáfata, rodáka z Ábel-mechóly, víme, že jeho rodina byla zámožná (1 Kr 19,16-19). Bůh ho povolal přímou volbou (1 Kr 19,16), aby byl nástupcem proroka Eliáše (1 Kr 19,19-21). Po Eliášově tajemném zmizení pokračoval v jeho poslání a obdržel Eliášova ducha v míře stanovené zákonem pro dědičný podíl prvorozeného syna - dvojnásobek dílu dalších dědiců (2 Kr 2,1-15).

To, že si zasloužil jméno "muž Boží", dokazují především zázraky a divy všeho druhu, jimiž je jeho život protkán. Vykonal je pro sebe, ve prospěch jiných osob i ve prospěch celých komunit.

Ve svůj prospěch použil Eliášův plášť, aby rozdělil vody Jordánu a pak přes něj přešel suchou nohou (2 Kr 2,13n). Když byl na cestě do Bét-elu, dvě medvědice na kusy roztrhaly skupinu chlapců, kteří se mu pošklebovali a pokřikovali na něj: "Táhni, ty s lysinou, táhni, ty s lysinou!" (2 Kr 2,23n).

Můj otče! Můj otče! Vozataji Izraele! (2 Kr 2,12)Mnoho divů učinil pro druhé: zachránil vdovu po jednom z prorockých žáků před věřitelem tím, že zázračně rozmnožil olej, z jehož prodeje pak mohla zaplatit dluh (2 Kr 4,1-7); svou přímluvou vyprosil syna své hostitelce, ženě ze Šúnemu, a později jej opět přivedl k životu poté, co chlapec zemřel na úžeh (2 Kr 4,8-37); jednomu z prorockých žáků zachránil vypůjčenou sekeru, která mu při kácení stromů spadla do hluboké vody (2 Kr 6,5-7); a konečně přikázal veliteli vojska aramejského krále Námanovi, aby se sedmkrát omyl v řece Jordánu, a tak byl uzdraven z malomocenství, které následně postihlo Elizeova sluhu Géchazího, jenž se provinil lakotou (2 Kr 5, Lk 4,27).

Zázračné působení Elizeovo přineslo užitek také celým komunitám: obyvatelům Jericha uzdravil špatnou vodu z městského pramene a proměnil ji ve vodu pitnou (2 Kr 2,19-22); prorockým žákům učinil poživatelnou polévku z jedovatých rostlin a rozmnožil pro ně chléb (2 Kr 4,38-44).

Elizeus se rovněž aktivně angažoval v politickém dění své země a významně je ovlivňoval svými proroctvími a zázraky. Když Jóram, král Izraele (853-42 př. Kr.), spolu s králem judským a edómským bojovali proti Méšovi, králi moábskému (850 př. Kr.), utišil Elizeus žízeň vojska a předpověděl Jóramovi vítězství (2 Kr 3), a sice kvůli judskému králi Jóšafatovi (870-849 př. Kr.).

Nech ji, má hořko v duši. Hospodin mi to zatajil a neoznámil mi to. (2 Kr 4,27)Ve válce, kterou proti Izraeli vedl Ben-Hadad II., král aramejský, odhaloval Elizeus králi Jóramovi plány nepřátelského vojska nebo za pomoci lsti přivedl nepřátelské vojáky do zajetí do Samaří (2 Kr 6,8-23). Později, když týž Ben-Hadad II. dobýval Samaří, ohlásil Elizeus konec hladomoru, který v obléhaném městě vypukl, i ukončení obléhání jako takového (2 Kr 6,24-7,20). Když potom Ben-Hadad onemocněl, předpověděl Elizeus jeho smrt i to, že jeho vrahem bude Chazael, který pak skutečně krále udusil a kraloval místo něho (2 Kr 8,7-15). Prostřednictvím jednoho z prorockých žáků tajně pomazal v Rámotu v Gileádu Jehúa za budoucího krále nad Izraelem (843-16 př. Kr.) a dal mu za úkol vyhubit dům Achabův (2 Kr 9,1-10). Krátce před svou smrtí kolem roku 790 se Elizeus naposledy objevil na politické scéně, aby Jóašovi (801-786 př. Kr.), druhému nástupci krále Jehúa, předpověděl trojí vítězství nad Sýrií (2 Kr 13,14-19).

Na rozdíl od Eliáše zůstal Elizeus v úzkém kontaktu s "prorockými žáky" a měl na ně velký vliv (2 Kr 2,3.15-17; 6,1-3). Elizeus konal zázraky během svého pozemského života a divotvůrcem zůstal i po smrti: když do jeho hrobu narychlo pohřbili mrtvého muže a jeho tělo se dotklo Elizeových kostí, muž znovu ožil a postavil se na nohy (2 Kr 13,20). Ještě v době sv. Jeronýma (347-420) bylo možné v Samaří vidět prázdnou hrobku proroka Elizea. Julián Apostata (331-363) ji znesvětil, ale několik kostí se zachránilo; část z nich byla přenesena do Alexandrie, část do Konstantinopole. V roce 718 se některé ostatky dostaly do Ravenny, kde se ztratily. Později zde v bazilice Sant´Apollinare Nuovo byla vystavována – jak se tvrdilo – část hlavy proroka Elizea.

Vložil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči a své dlaně na jeho dlaně... (2 Kr 4,34)Podle starých martyrologií se liturgický svátek proroka Elizea slavil 29. srpna. Etiopská církev jej slaví 16. října. Řekové a latiníci naproti tomu 14. června. V Konstantinopoli se kromě svátku proroka Elizea 14. června připomínala i společná památka Elizea, Eliáše, Mojžíše a Árona 20. července.
V karmelitánském řádu si památku proroka Elizea připomínáme 14. června.

(Podle St. Elisha, Prophet... zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm., redakčně upraveno)

Karmelitánské proprium

Sv. Elizeus, prorok

Připomínáme

10 čec 2017 00:00
bl. Jana Scopelli, panna
14 čec 2017 00:00
sv. Terezie od Ježíše (z Los Andes), panna
17 čec 2017 00:00
Panna Maria Karmelská
18 čec 2017 00:00-23:59
bl. Terezie od sv. Augustina a spolusestry, panny
21 čec 2017 00:00-23:59
sv. Eliáš, prorok

Kalendář

červen 2017
Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 1 2

Přihlášení