Živé Boží slovo: 1 Král 18,25–30a
„Eliáš vyzval Baalovy proroky: ‚Vyberte si jednoho býka a připravte ho první, protože vás je víc. Potom vzývejte jména svých bohů, ale oheň nezakládejte!‘ Vzali tedy býka, kterého jim dal, připravili ho a od rána až do poledne vzývali Baalovo jméno: ‚Baale, odpověz nám!‘ Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl. A poskakovali u zhotoveného oltáře.“
V poledne se jim Eliáš začal posmívat: ‚Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!‘ Oni volali co nejhlasitěji a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev. Minulo poledne a oni ještě pokřikovali až do chvíle, kdy se přináší obětní dar. Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl, nikdo tomu nevěnoval pozornost.“ (18,25–29)
Nyní se zdají být opuštění Baalovi proroci. Jsou osamoceni, protože nenalézají kontakt se svým bohem. Připravili oběť, vše zařídili podle svého zvyku, ale nic se neděje. Namáhají se čím dál tím víc, Eliáš sám je pobízí k většímu vypětí, aby nemohli svádět selhání svého boha na to, že selhali oni sami. Celé hodiny se namáhají a používají všechny prostředky, které znají, aby vylákali boha z jeho mlčení. Eliáš se jim vysmívá, to je ještě víc podněcuje. Stále úžeji se seskupují ve společenství, které se společně namáhá, ale všechno je marné. Mezi nimi a jejich bohem se neukáže ani nejmenší souvislost; tento bůh není přítomen, nestará se o ně, nevyslyší žádnou modlitbu. A to nejen na chvilku, ale natrvalo. Přichází hodina večerní oběti a stále se nic neděje.
Když se modlí ten, kdo věří v pravého Boha, ví, že vždy bude nějakým způsobem vyslyšen. Na hoře Karmel je tento zákon ukázán velice jasně. Zde má (skutečný) Bůh jen jednu možnost odpovědi, a ta (od Baala) nepřichází. Vždyť Bůh sám nechal skrze svého proroka zařídit tuto zkoušku.
Kdo se modlí k nepravému bohu, je opuštěn. Je v osamělosti hříšníka, který očekává spásu od toho, co se příčí Bohu, v osamělosti lháře, který od přeludu s nadějí očekává pravdu. Baal povstal z hříchu a lži a toto dílo hříchu zůstává bez účinku. I ona bezmocnost bůžků by věřícího mohla přesvědčit o pravdě, kdyby to měl zapotřebí. Nadto ukazuje, že člověk sám nezmůže nic, jestliže mu nepomůže Bůh. Baalovi proroci stojí se vším svým snažením před nicotou.
„Tu řekl Eliáš všemu lidu: ‚Přistupte ke mně!‘ Všechen lid k němu přistoupil.“ (18,30a)
Když Eliáš předpovídal lidu sucho (1 Král 17,1), odhalovala se pravda jeho předpovědi jen pozvolna. Jemu samému bylo jasné okamžitě, zatímco lidu teprve postupně, že vyslovil pravdu. A tato pravda byla pro lid jenom jedna mezi mnoha jinými; ten, který za ni ručil, pravý Bůh, mu zůstával ve své jedinečnosti skrytý. Nyní však předstupuje Eliáš před lid s celou velikostí svého příkazu, s mocí, která z jeho příkazu vždy vysvítala, ale nyní má jednoznačně vyjít najevo. S touto mocí poroučí lidu, aby předstoupil. A on poslechne. Už to není ten Eliáš, který přichází k samotné ženě a vstupuje do jejího osudu (1 Král 17,8nn), ani ten Eliáš, který ve skrytosti u potoka vede dokonale kontemplativní život a Bůh ho živí prostřednictvím havranů (1 Král 17,2nn), teď je mužem činu, který potřebuje veřejnost. Vystupuje s klidnou jistotou a počíná si před touto veřejností jako někdo, koho Bůh vyznamenal. Ve svých vlastních očích mizí ve svém příkazu, pro oči lidu musí zastupovat Boha, aby v něm lid uviděl Boží moc. Lid cítí moc, která je v Eliášovi přítomná, a sklání se před ní jako před něčím neslýchaným. Shromažďuje se kolem něho.
Převzato z knihy: Eliáš
Autor: Adrienne von Speyr
Vydalo: KNA
Související články
Eliášova oběť na hoře Karmel (1)
Ve stopách proroka Eliáše
Od Eliáše se karmelitán učí být mužem pouště