Doporučujeme
Lucia Feverati
Výraz: „Tady jsem,“ nevyjadřuje pouze: „Jsem zde,“, ale: „Jsem zde pro tebe!“ Jako kdyby Bůh našel tvůj profil na facebooku a požádal tě, aby sis ho zařadil mezi přátele. Přijmout jeho přátelství znamená říci: „Tady jsem!“ Víte, kolik těchto: „Tady jsem!“ v Bibli je? Nejen to, které řekla Maria (Lk 1,38). Je jich 49!
Všimněte si: existuje dokonce „Tady jsem!“ které říkají hvězdy. Bůh volá hvězdy1 a ony odpovídají: „Tady jsme!“ (Bar 3,35) a radostně září pro toho, který je stvořil. Nikdy mu neřekly ne. Kdyby to udělaly, nebe by ztemnělo.
Také naše: „Ne!“ ponechávají svět temnějším. Někdy si myslíme: „Já jsem mu neřekl: ,Ne‘!“ Ale když jsme neodpověděli, jako bychom řekli: „Ne.“ Projdeme-li kolem osamělého člověka, aniž mu na minutku věnujeme pozornost, [nebo] nemáme-li pochopení pro toho, kdo pláče, to jsou také: „Ne.“
Ptejme se sami sebe, jestli neříkáme slova, která zraňují, nebo nevrháme pohledy, které mrazí. Nestává se snad, že o všech víme všechno, ale nic o Kristu, který má klíče od smyslu života? [Tím] nekřivdíme jemu, ale sobě, vždyť jsme povoláni milovat celý svět, a spokojujeme se s jednotlivou chvilkovou sympatií. Křivdíme světu, který bez našeho zápalu se stává ještě studenějším, bez naší modlitby je vyprahlý, bez naší harmonie je méně pokojný.
Naše „Tady jsem!“ jsou každodenní záležitostí, zodpovědnost v nich nás připravuje na okamžiky rozhodování. Všednodenní „Tady jsem!“ nás cvičí, abychom neztráceli ze zřetele Ježíše a „dopravní spoje“, které [nám on] přistavil na koleje, [vedoucí ke] štěstí.
Pozn. red.: Přidejme ke svěžímu článečku ještě tři krátké dodatky:
Italské Eccomi! (Tady jsem!), které stojí v názvu článku v originále, je doslovnou obdobou hebrejského výrazu hinnē. Používaný řecký ekvivalent idū pochází od slovesa, které znamená: vidět; znamená tedy doslova: „Hle!“ Tak promlouvá i Maria v Lk 1,38.
Stojí za to připomenout si ještě některá další: „Tady jsem!“ nebo „Tady je!“ Takto odpověděli Hospodinu Abrám (Gen 22,1), Mojžíš (Ex 3,4), Samuel (1 Sam 3,4n.), Izaiáš (6,8) i žalmista (Ž 40,8). Ale též Hospodin to prohlašuje svému lidu (Iz 52,6; 58,9). V příbězích patriarchů takto Josef odpovídá svému otci Izraelovi (Gen 37,13). A Pilát s tímto slovem ukazuje lidu zbičovaného Ježíše (Jan 19,5.14).
V návaznosti na tyto zmíněné biblické texty pak přisluhující jáhen při liturgickém obřadu svěcení kněží volá kandidáty jednotlivě jménem a každý z nich odpovídá: „Zde jsem.“ Stejně tak je tomu při svěcení jáhnů, při ustanovení lektorů a při ustanovení akolytů.