KARMEL

Mariam – Malá Arabka¹

„Pane, dej nám ducha modlitby, abychom mohli získávat duše, které ti budou sloužit, jako ti slouží země na poušti. Pane, jsme holé sazenice, přioděj nás svou láskou. Dej, ať přinášíme květy a plody pro církev“

(Bl. Marie od Ježíše Ukřižovaného).

Bl. Marie od Ježíše Ukřižovaného (Mariam Baouardy),

bosá karmelitka (1846–1878)

Mariam Baouardy je podivuhodným květem, pocházejícím ze Svaté země. Narodila se 5. ledna 1846 v Abellinu, ležícím mezi Nazaretem a městem Akko (v minulosti zváno též Akre), v katolické řecko-melchitské rodině a zemřela v klášteře bosých karmelitek v Betlémě 26. srpna 1878. Její život, odehrávající se mezi těmito dvěma evangelijními místy, byl jedním z nejmimořádnějších mystických dobrodružství v dějinách církve. V útlém věku osiřela, ve dvanácti letech podivuhodně zůstala věrná panenství a málem zemřela mučednickou smrtí, následně byla přinucena pracovat jako služka v egyptské Alexandrii, v Jeruzalémě, v Bejrútu a konečně v Marseille.

Přitahována klausurou vstoupila do kláštera bosých karmelitek v Pau ve Francii (1867), kde její způsob života, dětská prostota a nevinnost jakož i její slovník, který si uchoval všechnu vůni palestinské země, jí přinesl ohodnocení, skryté ve jménu „Maličká“. Ona sama se ráda nazývala „maličkou nulou“. Jinak byla v klášteře i venku známa jako „malá Arabka“. Na Karmelu v ní vyrašil nádherný květ charismat a ctností. Její řeholní jméno bylo sestra Marie od Ježíše Ukřižovaného.

Roku 1870 se nalodila se skupinou karmelitek, směřujících do Mangalore, aby tam založily první indický Karmel, a tam složila své řeholní sliby (první sliby bosé karmelitky v Indii) 21. listopadu 1871. Velké obtíže ji přiměly k návratu do Pau na konci roku 1872, ale roku 1875 s jinou skupinou mnišek odcestovala do své rodné země, aby založily Karmel v Bet-lémě, městě Davidově a Ježíšově. Při tomto odvážném založení ona vybírala místo, stávajíc se současně architektem i osobou vykonávající dozor nad stavebními pracemi. Byla také inspirátorkou a zakladatelkou nového kláštera bosých karmelitek v Nazaretě.

Tři roky života na Karmelu v Betlémě byly pro ni dlouhou a bolestnou kalvárií: nemoci, hrdinská práce, řízení stavby, mystické noci, dobrovolné smírné skutky. Dlouhé mučednictví lásky. Až do poslední chvíle chtěla zůstat „maličkou nulou“. V době, kdy Duch svatý byl „Velkým Neznámým“, ona byla šiřitelkou úcty k němu a Duch svatý ji zahrnoval svými dary, takže se stala živou syntézou mystických jevů, jako jsou stigmata, kardiognóze (dar vidět do srdce druhých), proroctví, levitace, bilokace, probodené srdce.

Zemřela 26. srpna 1878 a její tělo odpočívá na Karmelu v Betlémě. Byla slavnostně beatifikována papežem Janem Pavlem II. 13. listopadu 1983. Bohu se zalíbilo, aby na nebi Středního Východu zazářila tato pokorná dcera Galileje, spoluobčanka Ježíšova a Mariina, jako duha, znamení smíření a pokoje mezi Církví a národy.

Úvod

Marie od Ježíše Ukřižovaného po velkou část svého života nedovedla číst ani psát. Hovořila arabsky, což byla její mateřská řeč. Ze styku s některými francouzskými rodinami v Bejrútu a Marseille a později – až do její smrti – ze společného života se spolusestrami, bosými karmelitkami, v Pau, Mangalore a Betlémě, samými Francouzkami, se naučila vyjadřovat se v tomto jazyce – způsobem sympatickým a charakteristickým, který přesto zůstával stále velmi dětským. Takto i psala krátké věty či pozdravy na lístečky papíru nebo na zadní stranu svatých obrázků. Zbytek všech jejích Myšlenek nebo Duchovních vzletů jsou slova, zaznamenaná jejími věrnými „sekretářkami“ buď během jejích rozhovorů s Bohem nebo s lidmi, buď během jejích velmi častých extází, nebo jsou vzaty z jejích ústních relací, v nichž blahoslavená Marie vyjevovala své svědomí novicmistrové, převorce nebo svému duchovnímu vůdci. Nebo jde o slova, zachovaná v rozličných lidských či duchovních radách, které v prostotě udělovala těm, kdo je od ní žádali.

Veškerý tento zajímavý autobiograficko-spirituální materiál byl nejprve shromážděn, utříděn a publikován P. Dionisiem Buzy, S.C.J. (Pensées, Paris 1922, s překlady do dalších jazyků včetně italštiny: Pensieri, Torino-Roma 1928) a není ničím jiným než nepatrnou částí toho, co je uchováváno na Karmelu v Betlémě, Nazaretě a jinde. Ctitelům nové blahoslavené nyní v jednom ze svazečků edice „Il Passero solitario“ nabízíme nejkrásnější a nejcharakterističtější prvky její spirituality, vytříděné z tohoto pohledu: květy jejích hlubokých myšlenek, její žhavé lásky k Bohu i bližnímu a její podivuhodné prostoty a pokory, zahalené do fascinujících obrazů její orientální psychologie a proniknuté silnou biblickou vůní Svaté země, k níž náležela.

Slova blahoslavené Marie od Ježíše Ukřižovaného přinášejí karmelitánům a karmelitkám chuť asketicko-mystického učení jejich svaté Matky Terezie od Ježíše a všem lidem sladkou ozvěnu biblické poezie a písní, niterný stesk po Ježíšově kázání a evangelních podobenstvích. Obojí se rodí i umírá ve stejné zemi, obdivuje stejná moře, nazírá na stejné hory a pouště, vdechuje vůni stejných květů.

Řím, v den beatifikace 13. 11. 1983

P. Simeon od Svaté Rodiny, generální postulátor OCD

Duchovní vzlety

1. Bůh – Všecko. – Hledejte jedině Boha, nezastavujte se u ničeho stvořeného. Mluvíte-li, buďte, jako byste nemluvili; díváte-li se, jako byste neviděli; nasloucháte-li, jako byste neslyšeli. Jedině Bůh je všecko; stvoření není nic jiného než nicotnost a hřích. Všechno na světě je marnost, protože všechno, co pomíjí, je nic. Jak budeme v okamžiku smrti oplakávat, že jsme nevyužívali času! ...

2. Nesmírnost Boží. – K čemu přirovnám svého Boha? K oceánu? To nestačí. Kdyby se celá země stala jedinou kapkou vody k občerstvení, nestačila by. Tak ani láska všech srdcí ti nestačí, můj Bože. Jsem kapkou vody a ty jsi oceánem. Toužím mít srdce schopné obsáhnout celou zemi i moře, abych tě mohla milovat!

3. Milosrdenství Boží. – Pane, jsem černá, černější než uhlí; ale tvé milosrdenství, které je větší než moře, mne umyje. I kdyby všichni přišli, aby pili a umývali se v moři, moře nevyschne ani se neušpiní. Pane, ty jsi to moře. Mnozí po tobě touží, ale jsme slepí; neumíme tě ani hledat, ani vidět, ani nacházet; temnoty nás zaslepují. Také já, Pane, patřím do tohoto počtu.

4. Bezpečí v Bohu. – Pane, chraň mne vždycky ve své lásce, jako je dítě chráněno v lůně své matky. Tam nepotřebuje nic, ani jíst, ani pít; je ukryto před každým nebezpečím; se svou matkou má všecko... A také mně
nebude scházet nic, Pane, když mne budeš chránit ve své lásce. Netoužím po ničem jiném než být tvá; nikdy nechci vyjít z tebe... A jako dítě začne být křehké a ubohé ve chvíli, kdy opustí lůno své matky, také já budu nešťastná, opustím-li tebe. Chraň mne, Pane, ve svém lůně; chraň mne v nitru své lásky...

5. Kuře pod matčinými křídly. – Od včerejška jsem zpívala a zpívám píseň Pánu. Řekla jsem: Pane, jsem jako kuřátko pronásledované jestřábem, klovnuté do hlavy, skoro ulovené; ale ubohý drobeček se ukryl pod křídly své matky, aby byl v bezpečí. Tak i já, když stojím v tísni, smutku, bolesti. Moje kosti jsou vykloubeny; morek mých kostí zkysal; moje svaly jsou rozdrceny. Obrátila jsem svůj zrak ke svému Otci a On mne uviděl a jeho pohled mne uzdravil. Zkysaný morek mých kostí se stal sladkým jako cukr; moje kosti se upevnily, jako by mi bylo patnáct let; moje svaly poskočily radostí stejně jako celé moje bytí. Běžela jsem vstříc svému Otci a svému Králi a můj Král přišel ke mně a já jsem byla jako kuřátko pod křídly své matky. A dívala jsem se na své nepřátele skrz peří na křídlech mého Otce a mého Krále a vůbec jsem se nebála; byla jsem v bezpečí. Přišla jsem s Králem a odešla jsem s Králem. Moji nepřátelé, když mne uviděli, zachváceni úžasem říkali: Ne, to není ona, to je jiná... Opravdu, ano, byla jsem to já, protože Nejvyšší mne vzal pod křídla své ochrany a vstoupila jsem s Králem a odešla jsem s Králem. A moji nepřátelé, když mne viděli, zůstávali ohromeni, kolena se jim podlamovala a padali a já jsem kráčela nad jejich hlavami... Oh! Je pro mne nemožné vyjádřit, jak jsem to cítila ...

Z italštiny přeložil P. Jindřich Zdík Charouz, O.Praem