KARMEL

Nejdůstojnějšímu otci Fernandovi Millánu Romeralovi, generálnímu převorovi Řádu bratří Panny Marie Karmelské.

Obracím se k vám, drazí bratři Řádu Panny Marie Karmelské, kteří v tomto měsíci září slavíte generální kapitulu. Rád bych vám v tomto čase milosti a obnovy, ve kterém jste voláni, abyste rozlišovali poslání slavného karmelitánského řádu, nabídl slova povzbuzení a naděje. Starobylé charisma Karmelu bylo po osm století darem pro celou církev a i dnes svým osobitým vkladem nadále přispívá k budování Kristova těla a ukazuje Kristovu zářící a svatou tvář. Kontemplativní počátky vašeho společenství prýští ze země, v níž se věčná Boží láska zjevila v Ježíši Kristu, ve Slově, které se stalo tělem. Když uvažujete o svém poslání karmelitánů dnešní doby, doporučuji vám, abyste se zamysleli nad třemi prvky, které vás mohou vést k plnému uskutečňování vašeho povolání, jímž je výstup na horu dokonalosti. Jsou jimi poslušnost vůči Kristu, modlitba a poslání.

Poslušnost

Posláním církve je nést Ježíše Krista světu. Proto jako naše Matka a Učitelka pobízí každého z nás, abychom se k němu přiblížili.
V karmelitánské liturgii svátku Panny Marie Karmelské kontemplujeme Pannu Marii jako tu, která stála „u Ježíšova kříže“. To je také místo, kde se nachází církev: nablízku Kristu. A je to také místo každého věrného člena karmelitánského řádu. Vaše Řehole začíná napomenutím, aby bratři žili „v poslušnosti vůči Ježíši Kristu“, aby ho následovali a sloužili mu s čistým a nerozděleným srdcem. Tento úzký vztah ke Kristu se uskutečňuje v samotě, v bratrském společenství a v poslání. „Základní volba života, který je konkrétně a radikálně věnován následování Krista,“¹ činí z vašeho bytí pouť, která vás – v lásce – přetváří.
Druhý vatikánský koncil znovu připomenul úlohu kontemplace v našem životním putování: církev svou povahou „je totiž zároveň lidská i božská, viditelná a přitom vybavená neviditelnými hodnotami, je horlivě činná i oddaná kontemplaci, je přítomna ve světě, a přece jím jen prochází.“² Dávní poustevníci z hory Karmel si toto svaté místo uchovali v paměti, a i když ho museli opustit a žít daleko od něj, stále upírali své oči a své srdce na Boží slávu. Když budete přemítat o počátcích svého společenství a o své historii a budete kontemplovat velký zástup těch, kdo v průběhu staletí žili karmelitánské charisma, znovu objevíte také své současné povolání být proroky naděje. A právě touto nadějí budete obnoveni. Často to, co se zdá být nové, je něco velmi starého, viděné v novém světle.
Srdce karmelitánského poslání se tehdy nacházelo a nachází se i teď – ve vaší Řeholi. V rámci přípravy na osmisté výročí smrti jeruzalémského patriarchy Alberta v r. 1214 (který vám Řeholi sepsal) si připomenete, že on formuloval „životní cestu“, prostor, který vám umožňuje žít spiritualitu zcela zaměřenou na Krista. Sv. Albert vytyčil vnější i vnitřní prvky, fyzickou ekologii prostoru a duchovní zbroj potřebnou k tomu, aby řád mohl náležitě odpovědět na své povolání a účinně naplnit poslání sobě vlastní.
Ve světě, který často Kristu nerozumí a fakticky ho odmítá, jste vy pobídnuti k tomu, abyste se ke Kristu přiblížili a stále bytostněji k němu lnuli. To vás neustále povolává Krista následovat a být Mu stále podobnějšími. To je v našem tak dezorientovaném světě životně důležité, protože „když zhasne plamen víry, všechna ostatní světla ztratí svůj jas.“³ Kristus je přítomný ve vašem společenství, ve vaší společné liturgii a ve službě, jež je vám svěřena: obnovte poslušnost vůči Němu ve všem, co prožíváte!

Modlitba

Svatý otec Benedikt XVI. vám před vaší generální kapitulou v r. 2007 připomněl, že „vnitřní pouť víry k Bohu začíná v modlitbě“, a v Castel Gandolfo
v srpnu 2010 vám řekl: „Vy jste ti, kdo nás učí se modlit.“ Sami sebe definujete
jako kontemplativní společenství uprostřed lidí.⁴ Opravdu, je-li jisté, že jste povoláni žít na výšinách Karmelu, je právě tak jisté, že jste povoláni vydávat svědectví uprostřed lidí. Modlitba je „královskou cestou“, která nám otvírá hlubiny tajemství Boha, Jednoho v Trojici, ale je také závaznou cestičkou, vinoucí se uprostřed Božího lidu na jeho putování světem do zaslíbené země. Jedna z nejkrásnějších cest, jimiž lze vstoupit do modlitby, vede skrze Boží slovo. Lectio divina uvádí do přímého rozhovoru s Pánem a otvírá poklady moudrosti. Důvěrné přátelství s Tím, který nás miluje, nám dává schopnost vidět Božíma očima, mluvit v srdci s jeho Slovem, uchovávat krásu této zkušenosti a dělit se o ni s těmi, kdo hladovějí po věčnosti.
Návrat k jednoduchosti života, zaměřeného na evangelium, je výzvou k obnově církve jako společenství víry, které vždy nachází nové cesty evangelizace v neustále se měnícím světě. Karmelitánští světci byli velkými kazateli a učiteli modlitby. A toto se znovu vyžaduje od Karmelu 21. století. V průběhu celé vaší historie velikáni Karmelu neustále volali po návratu k vašim kontemplativním kořenům, ke vždy plodným kořenům modlitby. Zde je srdce vašeho svědectví: žít, pěstovat a předávat „kontemplativnost“ řádu. Rád bych, aby se každý z vás sám sebe zeptal: jak vypadá můj kontemplativní život? Kolik času během dne věnuji modlitbě a těm, kdo nás kontemplaci učí? Definujete se jako kontemplativní uprostřed lidí. Vskutku je to pravda, že jste kontemplativní? Karmelitán bez tohoto kontemplativního života je mrtvola! Dnes, snad mnohem více než dříve, je velmi snadné nechat se rozptýlit starostmi a problémy tohoto světa a nechat se strhnout falešnými modlami. Náš svět je mnoha způsoby roztříštěn: kontemplativní člověk se však navrací k jednotě a představuje mocné volání zpět k jednotě. Nyní více než kdy jindy je čas znovuobjevit skrze modlitbu vnitřní cestu lásky a prostřednictvím svědectví kontemplace, prostřednictvím kázání a prostřednictvím misie nabídnout dnešním lidem ne neužitečná zkratkovitá řešení, ale onu moudrost, jež vyvěrá z rozjímání „dnem i nocí o zákonu Páně“,⁵ Božího slova, které vždy vede pod slavný Kristův kříž. A ke kontemplaci se pojí přísnost života, která není nějakým pouze sekundárním prvkem vašeho života a vašeho svědectví. Velmi silné pokušení upadnout do duchovní světskosti se týká i vás. Duch světa je nepřítelem života modlitby, na to nikdy nezapomínejte! Vybízím vás k přísnějšímu a kajícnějšímu životu podle vaší nejautentičtější tradice, k životu vzdálenému každé světskosti, vzdálenému světským kritériím.

Poslání

Drazí bratři karmelitáni, máte stejné poslání jako Ježíš. Všechna plánování a diskuse by byly k ničemu, kdyby kapitula neuskutečnila především cestu pravé obnovy. Karmelitánská rodina prožila nádherný rozkvět na celém světě, plod – z daru Božího – misionářského úsilí v minulosti. Dnes občas poslání (těm, kdo je naplňují) přináší obtížné výzvy, protože zvěst evangelia není vždy přijímána a někdy je dokonce odmítána s použitím násilí. Nesmíme nikdy zapomínat, ani když jsme vrženi do kalných a neznámých vod, že Ten, kdo nás k tomuto poslání volá, nám také dá odvahu a sílu ho uskutečnit. Slavte tedy kapitulu s nadějí, která nikdy neumírá, s velkodušnou obětavostí při novém osvojování si kontemplativního života a evangelní prostoty a přísnosti. V (jedné) homilii na náměstí sv. Petra jsem poutníkům řekl: „Každý křesťan a každá komunita je misionářská v té míře, v jaké nese a žije evangelium a dosvědčuje Boží lásku ke všem, zvláště k těm, kteří prožívají těžkosti. Buďte misionáři Boží lásky a něhy! Buďte misionáři milosrdenství Boha, který nám stále odpouští, stále nás očekává a tolik nás miluje!“⁶ Svědectví Karmelu v minulosti je svědectví hluboké duchovní tradice, která vyrostla v jednu z velkých škol modlitby. A ono také vzbudilo odvahu mužů a žen, kteří čelili (různému) nebezpečí nebo dokonce smrti. Připomeňme jen dva velké mučedníky ze současné doby: sv. Terezii Benediktu od Kříže a bl. Tita Brandsmu. Ale zeptám se vás tedy: je dnes – mezi vámi – živá ona houževnatost, odvaha těchto svatých?
Drazí bratři karmelitáni, svědectví vaší lásky a vaší naděje, vycházející z hlubokého přátelství s živým Bohem, může zavát jako „jemný vánek“, který obnovuje a naplňuje novou silou vaše poslání v církvi v dnešním světě. K tomuto jste byli povoláni. Váš obřad profese vám vkládá do úst tato slova: „Zasvěcuji se Bohu..., abych milostí Ducha svatého a s pomocí Panny Marie dospěl ve službě Bohu a církvi k dokonalé lásce.“ Ať Panna Maria, Matka a Královna Karmelu, provází vaše kroky a učiní plodnou vaši každodenní pouť k Boží Hoře. Vyprošuji hojné dary Ducha svatého pro všechny členy karmelitánské rodiny a zvláště pro vás, členy kapituly, a všem Vám ze srdce uděluji své zvláštní apoštolské požehnání.

Franciscus
Ve Vatikánu, 22. srpna 2013
Z italštiny přeložila Martina Vintrová