KARMEL

Předchozí měsíc Předchozí den Následující den Následující měsíc
Týden

sv. Petr Tomáš, biskup

Stáhnout jako soubor iCal
 

8. ledna - svátek

Narodil se kolem r. 1305 ve francouzském kraji Périgord (asi v Lebreil, dnes součást Salles de Belvès). Pocházel z velmi chudých poměrů. Aby rodině ulehčil, již jako chlapec se osamostatnil. Žil z almužen a z vyučování mladších, a tak se mu podařilo dostudovat. V jednadvaceti letech vstoupil v Bergeracu do karmelitánského řádu. I v řádu vyučoval a dál studoval. V r. 1345 byl zvolen generálním prokurátorem řádu u papežské kurie v Avignonu. Stal se papežským kazatelem. Roku 1354 byl jmenován biskupem v Patti a Lipari (na severu Sicílie), 1359 v Koroni na Peloponéském poloostrově, pak roku 1363 arcibiskupem krétským a rok na to latinským patriarchou konstantinopolským. Jeho hlavním posláním však bylo vést papežské diplomatické mise. V Srbsku (1355) a v Konstantinopoli (1357) jednal o sjednocení místních církví s Římem, pak působil u spojených vojsk bránících křesťanský Východ (1359-62). Osobně a písemně jednal jménem papeže i s Karlem IV. V rámci příprav nové křížové výpravy vedl mírová jednání v nejednotné Itálii a na Kypru. Jako papežský legát se účastnil výpravy a svým vlivem přispěl k dobytí Alexandrie (1365). Víc dosaženo nebylo. Na zpáteční cestě do Avignonu zemřel 6. ledna 1366 ve Famagustě na Kypru a tam byl i pohřben. Hned byl považován za světce. Po celý život zůstal věrný svému řeholnímu životu a šatu. Byl velmi oblíben, protože mnohokrát zprostředkoval mír. Jeho kult byl potvrzen roku 1609 a roku 1628.

Ze „Života svatého Petra Tomáše", sepsaného jeho duchovním synem, kancléřem Filipem

(Patriarchovy poslední dny na zemi)

Když přišel svátek Narození Páně, můj otec sám konal bohoslužby. Za hluboké noci se z karmelitánského konventu, v němž přijal pohostinství, odebral do chrámu ve Famagustě k slavnému matutinu. Sloužil tři slavné mše svaté, ale mezitím ho roztřásla zima. Byl totiž vyhublý posty a bděním, trpěl dušností a přitom měl na sobě jen letní šat, protože se držel příkladu svatých Otců, kteří žili na poušti.
V následujících dnech denně celebroval a bylo na něm znát, že svou nemoc skrývá. Ale v úterý ho přepadla silná horečka. Vykonal si generální i partikulární zpověď a vlídně promluvil ke svému domu. Pak se obrátil k relikvii dřeva Kříže, uctil ji a políbil, a se sepjatýma rukama prosil své nejbližší za odpuštění tak, že všechny dojal k slzám. Pravil: „Moji bratři a přátelé, kolik námah a nebezpečí jste snášeli, když jste mi sloužili! Trpěli jste hlad, žízeň, mráz, zažili nehody a soužení. Nikdy jsem vás nezahrnul poctami, ani jsem vás neodměnil tak, jak bych měl. A vy jste přesto dobrotivě a trpělivě snášeli mne i mé způsoby. Často jsem vás přivedl do situací, kdy vám šlo o život. Čím se vám mohu odvděčit? Odpusťte mi, odpusťte!"
Pak poručil, aby mu přinesli nejsvětější Tělo Páně, a s velkou úctou a vírou je přijal. Téhož dne v noci ve dvanáct hodin však požádal, aby k němu spolu s veškerým klérem katedrály přišel, oblečen v pontifikální roucha, laudinský biskup, vikář famagustské diecéze, a aby jej pomazal olejem nemocných. Mezitím svolal svůj dům, vzal si pontifikální insignie, a jako by nebyl nemocen, vlastní rukou vyhledal texty svátosti nemocných. Po nalezení (patřičné) strany pozorně naslouchal jejich předčítání, a než přišel biskupský vikář, lehl si na pytel prostřený na zemi a pokojně jej očekával.
Jakmile však uslyšel, že biskup spolu se vším klérem přichází, začal hlasitě, jako by byl zdráv, recitovat kající žalmy: „Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu!" (Ž 6,2) Všichni mu odpovídali. Došel až do poloviny (sedmi kajících) žalmů. Už se mu nedostávalo tělesných sil, duševně však byl čilý a rukou naznačil biskupu vikáři, aby se k němu svým hlasem připojil. Tak se žalmy domodlil až do konce. Pak byl od svého vikáře pomazán olejem nemocných. Vytrvale odpovídal (příslušnými) slovy obřadu a pečlivě skrýval zrakům ostatních prostý hábit a škapulíř, které ustavičně nosil na svém těle.
Když obřad pomazání skončil, pomodlil se otec velmi zbožně Confiteor a obdržel od biskupa absoluci. Nadto biskupa i klérus, své nejbližší a všechny ostatní pokorně poprosil za odpuštění, jestliže je při vykonávání svého úřadu něčím zarmoutil. Také jim přikázal, aby jeho jménem poprosili za odpuštění všechny, kteří žijí na Kypru i jinde. Pak Bohu, svému Stvořiteli, odevzdal ducha dne šestého ledna roku spásy tisícího třístého šedesátého šestého.

(Vyd. J. Smet, Institutum Carmelitanum, Řím 1956; c. VI, 142-143, 149-150,154)

Modlitba

Bože, tys naplnil svatého biskupa Petra Tomáše horlivostí v úsilí o mír mezi národy a o jednotu mezi křesťany; na jeho přímluvu nám dej, abychom podle jeho příkladu vydávali svědectví neporušené víry a s důvěrou hledali pouta pokoje. Skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Ez 34,11-16    nebo: Ef 2,13-22
Žalm: 122(121) 1-2.3-5.6-7.8-9    Odp.: Svatý Bože, svatý silný, svatý milosrdný Spasiteli
Evangelium: Jan 10,11-16

Související

Životopis sv. Petra Tomáše

Přihlášení