Doporučujeme
Rok svatého Josefa (8. prosince 2020 – 8. prosince 2021)
Inspirace pro náš duchovní život
Dne 8. prosince 2020 uplynulo 150 let od chvíle, kdy blahoslavený papež Pius IX., pohnut tehdejší těžkou situací církve, prohlásil dekretem Quemadmodum Deus svatého Josefa patronem katolické církve. U příležitosti tohoto výročí vyhlásil papež František jubilejní Rok svatého Josefa, který chceme připomenout i následujícím textem.
Několik myšlenek o svatém Josefu
1. Josef si je vědom Božích příslibů a věří jim
Tento pohled zdůrazňují liturgické texty. Toto o Josefovi spolehlivě víme z Písma. Josef pocházel z rodu Davidova. Byl si vědom slibů, které dal Hospodin praotci Davidovi. Věřil jim, i když v jeho době se nezdálo, že by je Hospodin naplňoval.
2. Josef je člověk, který má své plány
Josef nebyl nekňuba, měl své plány, a to pravděpodobně v různých oblastech života. My známe jen jeho plány v oblasti rodinného života: zasnoubil se s Marií. A právě v této oblasti si jej Bůh chce použít.
3. Josef přijme změnu, kterou do jeho plánů vnese Bůh
Josef mohl očekávat, že prožije s Marií obvyklé manželství. Ale dřív, než se jeho snoubenka stala jeho manželkou, počala dítě s někým jiným: z Ducha svatého. Bůh jejich plány překročil a jejich manželství výrazně změnil. Ale pro svatého Josefa byla věrnost Božímu záměru důležitější než to, aby se splnily jeho vlastní představy nebo aby se nelišil od „normálních“ lidí ve svém okolí. Udělal, jak mu anděl přikázal, a tím pro něj byly věci úplně v pořádku.
4. Josef ctí Mariino povolání
Bůh chtěl, aby Josef hájil čest Panny Marie, její dobré jméno a její panenství. Její intimitu s Bohem. Josef je člověk hluboce zbožný a zároveň je citlivý ke své snoubence. Ví o tajemství, jak byl Ježíš počat. Nejen že mu to oznámil anděl, ale jistě o tom s Marií mluvili i spolu. A Josef je k Marii uctivý a diskrétní. Ctí povolání, které jí Bůh svěřil.
5. Josefova bázeň před hříchem
Josef se vylekal, že Mariino nevyjasněné otěhotnění je vpádem hříchu do jejich vztahu a do jeho života. Nedokáže si něco takového srovnat s tím, jak Marii zná, jaká je. Také ho leká pomyšlení: kam by to po takové zradě šlo dál, kdyby s ní uzavřel manželství a žili by spolu v rodinné blízkosti? Bůh zná Josefův spravedlivý strach, a proto mu po andělovi vzkazuje: „Neboj se (vzít ji k sobě).“
6. Josef věří, že Boží přísliby se začínají naplňovat tady a teď
Josef přijímá jméno, které má dítěti dát. Věří proroctví od anděla, že Ježíš „spasí svůj lid od jeho hříchů“. Boží příslib o Mesiáši z rodu Davidova, kterému Josef věří, není něčím neurčitým a vzdáleným, co zaznělo kdysi v minulosti a co se stane až někdy v budoucnu, ale rozhodně ne teď.
7. Josef je svobodný vůči tomu, jak o něm smýšlí okolí
Josef, považovaný všemi kolem za Ježíšova otce, věděl, že věci jsou jinak, než si lidé myslí. Slyšel o Ježíšovi řeči jako: „Copak to není ten tesařův syn?“ (Mat 13,55). A přitom Josef nepohrdal těmi, kdo tak mluvili, nezlobil se na ně. Věděl o sobě, že není tím, za koho jej pokládají. Mohl si říkat v duchu to, co řekl Jan Křtitel nahlas: „Já nejsem ten, za koho mne pokládáte…“ Jak tím byl Josef ovlivněn v prožívání sebe sama? Jak ho to asi pobízelo, aby se soustředil především na to, kým je v očích Božích?
8. Josef má vládu nad svou sexualitou
I když byl snoubencem mladé dívky (později těhotné a ještě později i maminky), zvládl svou sexualitu. Věříme, že moudře, harmonicky, úspěšně. A přitom Marii měl rád – jako svou snoubenku! (A později jako manželku.) Vše ostatní – kromě sexuality – mezi nimi bylo. A přece Josef Marii nezneužil. A ona si jeho pevností byla zcela jistá, když namítá andělovi, že nemůže být matkou, protože nežije intimně s mužem – tedy ani ji nenapadlo, že by otcem dítěte přece mohl být prostě Josef. Později po svatbě Josef sdílel s Marií intimitu rodinného prostředí. A ve svém úctyplném vztahu vůči ní vytrval. Je věrným potomkem svého praotce Davida, který odmítl vztáhnout ruku na Hospodinova pomazaného… (1 Sam 26,9).
9. Josef ovládá také své emoce
Žádné jiné manželství nebylo tak důvěrné jako toto. Josef viděl zblízka Mariinu krásu tělesnou, ale právě tak její krásu duchovní a duševní, která tak silně probouzí přitažlivost. Vnitřní krása probouzí citovou náklonnost, ale i přitažlivost vůbec… Jak snadno jsou pak naše emoce majetnické, zbrklé, necitlivé. Josef si musel hlídat, aby ho krása a nadšení nestrhly a on nebyl slonem v porcelánu.
10. Josef důvěřuje v Boží posilu pro roli otce a zakouší ji
Josef dal na Boží výzvu: „Neboj se“ i co do přijetí zodpovědnosti za Ježíše a jeho výchovu. Odložil strach a důvěřoval v Boží pomoc. Josef zakoušel, jakou milost mu Bůh dával k plnění role otce, ačkoli Ježíšovým fyzickým otcem nebyl. Jak silné musely být okamžiky modlitby, ve kterých o tom Josef rozjímal a kdy to viděl!
11. Josef miluje a je milován
Josef byl do Marie zamilovaný, miloval svou ženu. A byl člověkem milovaným svou ženou a uměl to prožívat moudře a zbožně. Ta obojí láska – dávaná i přijímaná – mu byla zdrojem čistých radostí.
12. Josefova láska roste kontaktem s Ježíšem
Josefova láska rostla s tím, jak rostl Ježíš a jak Ježíš Josefovi vracel jeho lásku, jak byl Josefovi vděčný a jak ho poslouchal. Zároveň rostla Josefova úcta k Ježíšovi, protože v něm postupně stále jasněji vnímal Boží moc a Boží lásku.
13. Josef má účast na Mariině úzkosti a statečnosti
Josef se z Ježíše těšil a radoval, pozorně sledoval Ježíše, jeho růst, slova, počínání. I on to podobně jako Maria uchovával ve svém srdci. Vždyť byl „muž spravedlivý“. Ale také měl účast na Mariině úzkosti z proroctví Simeonova a z předtuchy, že Ježíš bude trpět. Jak to Josef prožíval jako muž?
14. Josef se nechává ovlivňovat Marií a Ježíšem
Josef mohl žít v tak důvěrné blízkosti Marii a Ježíši jako nikdo jiný. Bylo to pro něj potěšením, radostí. Působilo to v jeho životě jako dobrý vliv (řečeno slovy trapisty otce Jeronýma). Josefův styl prožívání rodinného života, vztahů atd. byl velmi podobný stylu Ježíšovu a Mariinu.
15. Josef se opírá o Marii a o Ježíše
Josefovi byl oporou příklad, kterým mu byli Maria a Ježíš. Věděl také, že Maria a Ježíš se za něj modlí, snad se tak modlili i před ním a s ním. Josef žil i z jejich odpuštění. Když jim v něčem ublížil, prosil je o prominutí a přijímal jejich odpuštění.
16. Josef ochotně obětuje pro svou rodinu, co je třeba
Obětavost pro Marii a pro Ježíše znásobovala Josefovy síly. Josef se kvůli rodinnému životu s Marií a Ježíšem ochotně vzdával jiných věcí. Uvědomoval si, že žít pro Hospodina a žít s nimi mu stačí ke štěstí.
17. Josef pečuje o rodinu po hmotné stránce
Bůh chtěl, aby Josef byl skutečným manželem Panny Marie a aby zastal péči o existenční zajištění Marie a Ježíše (tyto záležitosti mu svěřovala také Terezie z Avily).
18. Josef s Marií komunikuje a postupuje společně
Josef se sjednocoval s Marií v péči o Ježíše, vzájemně se doplňovali, pomáhali si zdolávat těžkosti, nést starosti a růst v duchovním životě, ve vztahu k Bohu.
19. Josef netrpí pocitem méněcennosti
Josef žil s těmi, kdo byli svatější než on. Ježíš i Maria byli bez hříchu. Ale Josef to zvládal. Neměl komplex méněcennosti, neodmítal se, nemalomyslněl…
(Přednáška P. Gorazda Cetkovského, O.Carm., která zazněla na celostátním setkání terciářů Karmelu v září 2021 v Kostelním Vydří)