V. Bez současného nazírání na to vše co bylo řečeno již dříve není mariánský život tak dokonalý, nýbrž je hrubší a nedokonalejší, neboť patřit na ni, milovat ji a lnout k ní nejněžnější láskou jako k pouhému tvoru a ne jako k jednomu v Bohu a s Bohem by nutně obsahovalo a mělo za následek nějakou lásku přirozenou a smyslovou, která by duši velmi překážela a oddalovala ji od Boha a přitahovala by ji k mnohosti, neboť jaký je předmět, taková je i láska k němu; je-li předmět přirozený nebo duchovní, je podle toho i láska k němu přirozená nebo duchovní.
VI. Zdá se, že mé duši vysvítá jakýsi paprsek, který mi dává porozumět, proč je láskyhodná Matka více spojena s Bohem, více proniknuta a zastřena božskou podstatou a následkem toho má hojnější podíl na božských vlastnostech a dokonalostech než kteříkoliv i nejvíc vynikající svatí a andělští duchové. Když totiž byla od Boha povýšena k té důstojnosti, aby ve svém panenském lůně počala věčné Slovo Otcovo, zbožštila ono Slovo, když v ní spočívalo po devět měsíců, tak její přirozenost, tělo i duši, tak ji přiodělo, proniklo, pojalo do sebe spojilo se sebou, přetvořilo v sebe a takřka proměnilo v sebe nejužším poutem lásky věčného Slova k ní a obráceně lásky její.
VII. Milý mi dává vidět a poznat osvícenýma očima víry Mariinu vznešenost, nepochopitelnou vyvýšenost, moc a autoritu, kterou ji Bůh obdařil pro celou věčnost. Jak ji Bůh ustanovil za prostřednici a zástupkyni mezi svou velebností a lidmi a též za smiřitelku božské spravedlnosti. Vidím také jasným vnitřním pohledem, že ji Bůh určil za rozdělovatelku všech svých božských milostí, laskavostí a milosrdenství k lidem, takže vůbec nic nevyjde laskavě, milostně a milosrdně z Boha nebo nevlije se lidem leda rukama této nejdůstojnější Matky. Všechno musí projít jejíma štědrýma rukama, tak jako vody stékají kanálem. Bůh ji chtěl ozdobit tolika milostmi, protože ji ze všech žen uznal za hodnu, aby byla Matkou jeho Jednorozeného Syna, Matkou Boží. A proto ji učinil tak podobnou sobě, oděl ji svými božskými vlastnostmi a dokonalostmi, tak úzce ji spojil se svou božskou podstatou, že se mi jeví jako jedno s Bohem. Slušelo se, aby taková byla Matka Boží.
VIII. Dostala jsem ještě další paprsek, jímž lépe poznávám významově a prakticky, než jsem to napsala dříve, tento život v Marii, pro Marii a u Marie. To, co o tom poznávám a zakouším, uvádí mi samočinně na mysl slova: „Duše je více tam, kde miluje, než kde oživuje.“ To potvrzuje všechno, co jsem dosud napsala o tomto životě v Marii. V tomto smyslu je třeba nejvíce rozumět onomu splynutí, požívání a spojení duše v Marii a s Marií; a též onomu přetvoření nebo přeměnění v Marii, jak jsem řekla shora. Neboť je vrozená povaha lásky spojovat milujícího s milovaným, a tak v sebe navzájem sloučit, stmelit, nechat splynout milujícího s milovanou věcí, že se zdají být pouze jedno.
A dále, jako věčný otec poslal Ducha svého Syna do našich srdcí volajícího Abba Pater, to je působícího nejněžnější synovskou lásku k nebeskému Otci, tak také týž Duch Božího Syna v některých duších volá Ave Mater, to je působí synovský pocit lásky k této nejsladší a láskynejhodnější Matce Marii. Neboť jeden a týž Kristův duch vzbuzuje v duši tuto lásku a život v Marii, jako v ní vzbuzuje lásku a život v Bohu, jak tomu bylo v našem milovaném Ježíši. Zde jsou skryta tajemství, která přecházím svatým mlčením, a každý je zakusí podle míry své lásky.
