Doporučujeme
(karmelitka • blahoslavená • nezávazná památka 5. listopadu)
Texty propria
Františka se narodila pravděpodobně v Thouars, 28. září 1427; jejími rodiči byli Ludvík, vikomt z Thouars, a Marie z Rieux z baronské rodiny z Encenis. Už ve čtyřech letech ji zasnoubili Petrovi, mladšímu synu vévody bretaňského, a svěřili do výchovy její budoucí tchyni Janě, sestře francouzského krále Karla VII. Byla to právě Jana, která na ni zapůsobila hlubokým křesťanským životem a spiritualitou, čerpanou z učení svatého Vincence Ferrerského, kterého osobně poznala. Petr se po smrti svého otce a staršího bratra stal vévodou bretaňským a spolu s Františkou byli v roce 1450 korunováni v katedrále v Rennes. Františka měla velmi dobrý vliv na manžela, vévodu, na politiku dvora a na státní záležitosti, a to do té míry, že lidé vzpomínali na sedm let jejich vlády jako na »časy požehnané vévodkyně«.
Když Františka v roce 1457 ovdověla, nejen že odmítla druhý sňatek – navzdory nátlaku svého otce i francouzského krále – ale uvažovala o tom, že svůj život zasvětí Bohu. Po opakovaných rozhovorech s blahoslaveným Janem Sorethem (1), generálním převorem řádu karmelitánů, se rozhodla pro Karmel a nabídla svůj osobní majetek pro založení prvního kláštera karmelitek ve Francii. Klášter vyrostl v Bondon, blízko Vannes, v roce 1463 a blahoslavený Jan Soreth tam přivedl sestry z Lutychu (Liège). Františka se k nim připojila 25. března 1468. Aby překlenula společenské rozdíly mezi sebou a ostatními sestrami, požádala je, aby jí namísto »vévodkyně« říkaly »služebnice Krista«. Necelé dva roky po její profesi ji komunita zvolila převorkou. V roce 1477 založila druhý klášter v Nantes (Couëts), kde rovněž zastávala úřad převorky. O dva roky později přijal tento klášter zbylé sestry z původního kláštera v Bondon.
Pro založení těchto dvou klášterů a pro její pokyny ohledně společného života sester, jimiž se později řídily i další kláštery, je blahoslavená Františka považována za zakladatelku karmelitek ve Francii. Ona se zasloužila o zavedení praxe častého svatého přijímání (dokonce denního pro nemocné) a o skládání slibu nejpřísnější klauzury (pod trestem exkomunikace), která zakazovala jak vstup do kláštera všem osobám zvenčí (včetně žen), tak také opuštění klauzury ze strany sester. Tímto slibem předjímala ustanovení svatého Pia V. (2), které přišlo o sto let později, a uchránila své řeholnice škod, které způsobila absence klauzury na jiných místech.
Františka zemřela v Nantes 4. listopadu 1485. Během Francouzské revoluce byly sestry přinuceny konvent opustit, hrob blahoslavené byl poničen a její ostatky zneuctěny. Františka je autorkou řady ustanovení a pokynů ohledně klauzury, originály rukopisů se však ztratily. Jsou jí rovněž připisovány Meditace nad sedmi slovy Vykupitelovými na kříži, vydané roku 1621 Christopherem Le Roy. Veřejně byl její kult potvrzen papežem blahoslaveným Piem IX. 16. července 1863. V současné době se na Karmelu její památka slaví 5. listopadu.
Blahoslavená Františka d’Amboise je obvykle znázorňována s pohledem obráceným ke kříži, který drží ve svých rukou. Na karmelitánském hábitu má pelerínu z hranostaje (namísto z vlny), aby se naznačila její hodnost vévodkyně.
(1) Jan Soreth (1394–1471), reformními snahami proslulý generální převor řádu (1451–1471), „zakladatel“ sesterské větve Karmelu.
(2) Svatý Pius V., papež (1566–1572) , který uváděl v život závěry tridentského koncilu.
(Podle Frances of Amboise... a dalších pramenů zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm.)
Karmelitánský lekcionář
První čtení: Gal 6,1–10
Žalm: 133(132),1–2.3 Odp.: Spojila nás vjedno Kristova láska.
Evangelium: Lk 12,32–34