Doporučujeme
P. Pierre-Marie od Kříže, OCD
„Proto naléhavě doporučuji, abychom nikdy nezanechali modlitby“ (KŽ 15, 3).
Mezi mnoha radami, které Terezie dávala těm, kdo ji žádali o světlo, se jich jen málo tolikrát opakuje jako tato. V jejím díle na ni narazíme často, v různých podobách. Světice ihned také vysvětluje proč: „Zde [v modlitbě] duše pochopí, co dělá, a získá od Pána milost pokání a sílu, aby povstala“ (KŽ 15, 3).
Pochopme, že Terezie zde hovoří na základě svých bohatých zkušeností. Sama nebyla vždy tou vznešenou mystičkou, kterou se pak stala. Její začátky byly těžké, plné slabosti a neúspěchů, které dlouho brzdily její nadšení pro Boha.
P. Gorazd Cetkovský, O.Carm.
Čtvrtý způsob: sledovat průběh mše s pomocí knihy
Po dvou mešních pobožnostech (dle sv. Alfonse a dle sv. Leonarda da Porto Maurizio), s nimiž už jsme se seznámili, obsahuje Misionární knížka ve vydání z roku 1925 ještě třetí oddíl, nadepsaný: III. Modlitby při mši svaté podle misálu římského. A k tomu poučení:
„Jest věřícím velmi prospěšno, znají-li a při mši svaté zároveň s knězem konají modlitby, kterých církev svatá sama užívá. Proto klademe sem modlitby, jak se je kněz modlí při mši svaté na svátek nejsv. Trojice, vedle s českým překladem. Věřící mohou jich užíti při každé, zvláště při zpívané mši svaté. Většinou jsou tyto modlitby vždy stejné, jen některé části se mění podle svátku.“
Pavlína Čančarová
Před nedávnem vzbudil velké nadšení dokument papeže Františka Evangelii gaudium o radostném předávání evangelia. Zalistovali jsme při té příležitosti diplomovou prací Pavlíny Čančarové, z níž jsme před rokem a půl otiskli několik odstavců o historii třetího řádu Karmelu. Nyní si odtud můžeme v souhrnu připomenout, co předkládají o apoštolátu laiků dokumenty učitelského úřadu církve po Druhém vatikánském koncilu. K těmto myšlenkám stojí za to se vracet stále znovu. Pro nás zvlášť v souvislosti s karmelitánským třetím řádem. A k tomu připojme jeden článek ze zmíněného dokumentu papeže Františka.
Papež Pavel VI.
Před padesáti lety 4.–6. ledna 1964 podnikl papež Pavel VI. první novodobou papežskou cestu – pouť do Svaté země. (Podle historiků posledním papežem před ním, který opustil italskou půdu, byl Pius VII. v roce 1814, když jej Napoleon donutil vycestovat do Fointanebleu u Paříže.)
Pouť Pavla VI. vzbudila tehdy veliký rozruch – nejen proto, že ji papež oznámil pouhý měsíc před jejím konáním. Jednalo se o první pouť papeže do Svaté země, Pavel VI. se při ní v Jeruzalémě setkal s konstantinopolským patriarchou Athenagorasem, s nímž pak v roce 1965 odvolali vzájemnou exkomunikaci, kterou vyslovili jejich předchůdci před devíti stoletími.