KARMEL

P. Emanuele Boaga, O.Carm.

jan pavel IIDne 1. května 2011 prohlásil papež Benedikt XVI. blahoslaveným svého předchůdce Jana Pavla II. (1920–2005). Karmel je tomuto blahoslavenému papeži zvláště vděčný za všechna jeho prohlášení a dokumenty, které podporují úctu k Panně Marii Karmelské, a také za jeho otcovskou vlídnost, kterou rodině Karmelu tolikrát projevil.

Karol Wojtyla se narodil dne 18. května 1920 v malém polském městečku Wadovicích nedaleko Krakova. V blízkosti domu jeho rodičů se nacházel konvent bosých karmelitánů, založený v roce 1892 P. Rafaelem Kalinowským, kterého Karol Woltyla velmi obdivoval a jejž jako papež v roce 1991 kanonizoval. Od dětství navštěvoval malý Karol karmelitánský kostel, zvláště o karmelských svátcích, a čerpal zde mnoho milostí, jak několikrát – už jako papež – zmínil ve svých vzpomínkách.

Po gymnasiálních studiích začal v roce 1938 studium filosofie na universitě v Krakově. V tomto městě je Karmel velmi živý: existuje zde konvent jak našich, tak bosých bratří a nacházejí se zde dva kláštery bosých karmelitánských mnišek. V konventu bosých karmelitánů absolvoval student Wojtyla jedna duchovní cvičení, větší kontakty měl s oběma kláštery mnišek. Do studia děl velkých mystiků Jana od Kříže a Terezie od Ježíše ho však uvedl karmelitánský laik, původním povoláním krejčí, Jan Tyranowski.

V roce 1942 Wojtyla vstoupil v Krakově do semináře a 1. listopadu 1946 byl vysvěcen na kněze. Jeho kontakty s Karmelem se prohlubovaly. Poznával jeho spiritualitu stále více. Na Papežské universitě Angelicum se věnoval dalšímu propracování učení Jana od Kříže a svoji tezi na toto téma obhájil 19. června 1948 s oceněním summa cum laude.

Po návratu do vlasti jeho láska a obdiv ke karmelské spiritualitě stále rostly, arcibiskup kardinál Sapieha ho však vyzýval, aby co do svého povolání pokračoval na cestě diecézního kněze. Za jeho kněžského působení v Krakově i v době, kdy vyučoval etiku na katolické universitě v Lublinu, jeho kontakty s Karmelem pokračovaly. V roce 1958 byl jmenován pomocným biskupem krakovským a v roce 1967 se stal krakovským arcibiskupem. Jeho vztahy s kláštery bosých karmelitánů a karmelitek v Krakově a v Zakopaném byly intenzivní a jako krakovský arcibiskup navštěvoval i tamní konvent našich bratří.

Ještě jedna věc již od dětství hluboce spojovala Karla Wojtylu s Karmelem: upřímná úcta k Panně Marii Karmelské, jíž i během svého pontifikátu přičítal četné milosti a ochranu. Vnějším projevem této úcty byl pro něj škapulíř. Ten přijal již jako chlapec v konventu bosých karmelitánů ve Wadowicích. Mnohokrát tuto skutečnost připomínal a na každém setkání s oběma větvemi karmelitánského řádu mluvil o hluboké úctě k Panně Marii. Dá se říci, že během svého pontifikátu se při každé vhodné příležitosti, a zvláště o svátku Panny Marie Karmelské, obracel na členy karmelitánské rodiny a na všechny, kteří jdou cestou Karmelu, aby jim připomínal ochranu a milosti i úlohu Panny Marie v tajemství Krista a Církve, a aby je povzbuzoval k synovské vděčnosti a důvěrnému životu s Marií podle Boží vůle. Nejméně sedmdesátkrát – u příležitosti nedělní modlitby Anděl Páně, při setkání s různými skupinami během svých apoštolských cest a při středečních audiencích – papež hovořil o některém aspektu karmelitánské úcty k Panně Marii a vedl její milované děti k modlitbě a následování jejích ctností.
Nejdůležitějším učením Jana Pavla II. pro karmelitány je jeho apoštolský list Il providenziale evento vydaný 25. března 2001 u příležitosti karmelitánského Mariánského roku. Ten obsahuje kromě jiného hlavní linie mariánské úcty, kterou má Karmel pěstovat.

Papež Jan Pavel II. blahořečil a kanonizoval mnoho karmelitánů. Mezi nimi byli tři mučedníci kněží: Titus Brandsma, Hilarius Januszewski a Jakub Retouret, ke kterým se řadí také africký laický mučedník – člen škapulířového bratrstva Isidor Bakanja. Dále dne 20. prosince 2003 potvrdil hrdinské ctnosti služebnice Boží Marie Terezy Scrilli, zakladatelky Sester Panny Marie Karmelské,16 a 20. prosince 2004 podepsal dekret o zázraku, který byl vyprošen na přímluvu služebnice Boží Marie Crocifissy Curcio, zakladatelky Kongregace sester karmelitánek misionářek sv. Terezie od Dítěte Ježíše. Blahořečen jím byl také maltský karmelitánský terciář Jiří Preca, kněz a zakladatel Společnosti pro církevní nauku MUSEUM. Další kněz – karmelitánský terciář Pietro Poveda Castroverde jím byl blahořečen 10. října 1993 a svatořečen v r. 2003.

Členů bosého Karmelu, beatifikovaných a kanonizovaných Janem Pavlem II., je ještě více. Připomeňme si blahoslavené, kteří byli později kanonizováni: Jindřich de Ossó y Cervello, Rafael Kalinowski, Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein), Maria Maravillas od Ježíše. V roce 1992 papež prohlásil otce Kalinowského druhým patronem polské diecéze Sosnowiec a v r. 1999 prohlásil Edith Stein spolupatronkou Evropy, spolu se sv. Brigitou Švédskou a sv. Kateřinou Sienskou. Dále blahořečil tyto řeholníky a řeholnice OCD: Marii od Ježíše Ukřižovaného (Miriam Baouardy), Alžbětu od Trojice, Terezu Maria Manetti od Kříže, tři mučednice z Guadalajara, Františka Palau y Quer, Josefa Naval Girbós, Marii Mercedes Prat y Prat, mučedníky francouzské revoluce Jana Batistu Durveneuil, Michaela Ludvíka Brulanda, Jakuba Cagnon, Marii Sagrario od sv. Ludvíka Gonzagy a mučedníka Alfonse Maria Mazurka. Potvrdil heroické ctnosti služebníků Božích: Marie Terezy Gonzáles Quevedo Cadarso, Marie Josefíny od Ježíše Ukřižovaného, Eliáše od sv. Klementa, Antonia od Ježíše Spoutaného, Anity Cantieri, Kamily Rolón od sv. Josefa, Eleonory Lopez de Maturana od sv. Ludvíka, Jana Vincence od Ježíše a Marie, Terezy Mira García a rodičů svaté Terezie od Dítěte Ježíše: Ludvíka a Zelie Guérinových.
Během své cesty do Indie v r. 1986 Jan Pavel II. blahořečil spoluzakladatele a prvního generálního představeného Karmelitánů Panny Marie Neposkvrněné, otce Cyriaka Eliáše Chavaru.

K tomu se řadí některé apoštolské listy, které Jan Pavel II. napsal u příležitosti různých karmelitánských výročí a mimořádných oslav. Další zmínky o velkých postavách Karmelu učinil během různých audiencí a setkání. V linii ideálu Karmelu se nesou slova Jana Pavla II., adresovaná generálním kapitulám obou větví řádu. Během jeho pontifikátu jsme my karmelitáni slavili čtyři generální kapituly (1983, 1989, 1995, 2001). Při prvních třech nám papež udělil zvláštní audienci, poslední kapitule zaslal dopis. Také bosí karmelitáni za jeho pontifikátu slavili čtyři generální kapituly (1985, 1991, 1997, 2003) a pokaždé jim papež adresoval otcovská slova požehnání. Stejně otcovsky povzbuzoval při zvláštních audiencích také karmelitánské řeholnice při příležitosti generálních kapitul jejich kongregací.

Také na jiných slavnostech karmelitánské rodiny se Jan Pavel II. podílel. Při příležitosti 550. výročí vydání buly Cum Nulla [která se tradičně považuje za oficiální souhlas k založení druhého a třetího řádu v Karmelu] dne 7. října 2002 zaslal generálním představeným obou řádových větví dopis, ve kterém vyzdvihl mnohé ovoce, které karmelitánské mnišky nesou v církvi svým „zářivým svědectvím příkladných žen“ a povzbudil také laiky, přidružené k rodině Karmelu, kráčet cestou svatosti podle vzoru proroka Eliáše a Panny Marie.

Papežův zájem o farnosti a řeholní komunity římské diecéze je také známý. Jeho návštěvy farností svěřených karmelitánům se vyznačovaly prostotou a přátelstvím; a jeho upřímnou náklonností často vybočily z rámce oficiálních projevů.
Devět karmelitánů původní observance Jan Pavel II. jmenoval biskupy a dva biskupy, jmenované už Pavlem VI., povolal na jiné stolce. Z bosých karmelitánů jmenoval 14 biskupů a pět biskupů jmenovaných Pavlem VI. povolal na jiné stolce. Dne 22. května 1979 pak do hodnosti kardinála povýšil otce Anastasia Ballestrero, bosého karmelitána a biskupa v Bari a v Turíně.

Řadě kostelů zasvěcených Panně Marii Karmelské papež udělil čestný titul „basilica minor“ a korunoval mnoho obrazů Panny Marie Karmelské. Připomeňme si zvláště audienci na náměstí sv. Petra dne 12. září 2001, jež byla poznamenána [všeobecným] ohromením a bolestí nad teroristickým útokem na dvě věže v New Yorku. Při této příležitosti papež vložil novou korunu na hlavu sochy Panny Marie Karmelské, která byla přinesena z blízkého kostela Santa Maria in Traspontina při příležitosti závěru Mariánského karmelitánského roku a 750. výročí škapulíře.
Všechny tyto činy, konané pro zintenzívnění mariánské úcty, hovoří o hlubokém a něžném poutu, které spojovalo srdce Jana Pavla II. s Matkou Boží a s každým člověkem, a které je – zdá se – téměř jeho dědictvím a pobídkou, jak to často opakoval: „obracet se na ni vroucí modlitbou, abychom na její přímluvu obdrželi vše, co potřebujeme na své životní cestě a k tomu, abychom šťastně dosáhli svaté Hory, Ježíše Krista, našeho Pána“ (slova při modlitbě Anděl Páně dne 21. 7. 1988).

Ve farnosti Panny Marie Královny v Torrespaccata v Římě je uchovávána vzácná relikvie. V roce 2007 daroval kardinál Stanislav Dziwisz, krakovský arcibiskup a bývalý sekretář Jana Pavla II., tamnímu kostelu a komunitě škapulíř Panny Marie Karmelské, který nosil Jan Pavel II. Jejich jménem ji převzal farář P. Lucio Maria Zappatore, O.Carm.

Z revue CITOC 2/2011 přeložila Martina Vintrová

Kalendář

červen 2024
Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 31 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30

Přihlášení