Doporučujeme
P. John Malley, O.Carm.
Po téměř čtyřech letech důkladných příprav zahájil papež Jan XXIII. dne 11. října 1962 Druhý vatikánský koncil. Ve svém pozitivním a optimistickém projevu osmdesátiletý papež jemně plísnil zákonictví v církvi a mluvil o tom, že svět potřebuje Boží lék milosrdenství a lásky, a ne kriticismus a odsuzování. Necelých devět měsíců před svou smrtí papež Jan XXIII. udal pastoraci tón, který ovlivňoval koncil v dalších čtyřech letech.
Během třetího zasedání, které začalo v září 1964, koncil vydal mistrovský a klíčový dokument o Církvi Lumen gentium. Ukázal v něm široký a biblický obraz církve jako Božího lidu. Později při čtvrtém zasedání byly publikovány další dva dokumenty: Dekret o apoštolátu laiků Apostolicam actuositatem a Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes. Tyto tři dokumenty byly během let v karmelském řádu studovány a řada karmelitánů a karmelitek publikovala články na témata jimi daná.
Otec Redemptus Valabek, O.Carm, v době konání Druhého vatikánského koncilu žil a studoval v Římě. Přijel sem v říjnu r. 1957 ze své domovské provincie sv. Eliáše (USA). Po čtyřech letech studia teologie v Collegio S. Alberto byl dne 25. června 1960 vysvěcen na kněze. Pokračoval pak ve studiu spirituální teologie na Gregoriánské universitě a v r. 1961 zde získal doktorát. V následujícím roce začne Druhý vatikánský koncil, který přinese významné závěry, co se týče církve, řeholního života, laiků, liturgie a světa, ve kterém otec Redemptus žije. Teologie a duch koncilu ho nadchly a prostoupily a on zabudoval učení koncilu do svého života, díla a přednášek na dalších čtyřicet let, až do své náhlé smrti dne 5. srpna 2003.
V druhé půli měsíce září proběhl v Sassone nedaleko Říma již pátý světový kongres karmelitánských terciářů a vůbec laiků, přidružených ke karmelitánskému řádu původní observance (O.Carm.). Kongres se koná každých šest let a tématem toho letošního byl apoštolát, který terciáři nebo karmelitánští laici v různých zemích a světadílech rozvíjejí.
Naše země byla na tomto setkání zastoupena především dvěma přímými organizátory kongresu. P. Josef Jančář kromě toho, že je generálním prokurátorem řádu (tj. má na starosti kontakt mezi řádem a Svatým stolcem), je také členem generální rady řádu, pověřeným právě péčí o laiky. A na něm ležela hlavní tíha potřebných příprav. Vladimíra Polišenská, která pracuje v týmu stálého sekretariátu pro laiky, mu s organizací vydatně pomáhala. A „pouhými účastníky“ kongresu pak byli Martina Vintrová z klatovského společenství terciářů, Radka Šafářová z pražského společenství a P. Gorazd Cetkovský, který má péči o karmelitánský třetí řád v naší republice na starosti.
Časopis Karmel dostal ve svém podtitulu za úkol být časopisem „pro duchovní život“. Proto jsme podrobnější informace o kongresu vyhradili internetovým stránkám www.karmel.cz a soustředili jsme se na to, že jsme zmíněným účastníkům tak významného celosvětového setkání položili jedinou otázku:
Jaký podnět pro duchovní život Vám účast na kongresu přinesla?
Výzva, funkce a zodpovědnost
Fr. Desiderio García Martínez, O.Carm.
3. V čem spočívá formátorův úkol
Jde o to si v praktickém životě osvojit jakýsi mystagogický itinerář [hovorově řečeno „plán trasy“] (srov. RIVC 58), který by kandidáta krůček po krůčku zaměřoval směrem ke svobodě (srov. RIVC 13; 16; 22; 56), čímž by jej dovedl k jednotě v lásce s Bohem. Význam tohoto itineráře je možné shrnout do tří slov: vychovávat, přetvářet1 a doprovázet. Tato tři poslání nelze vnímat izolovaně, nelze je od sebe odstřihnout jako dělíme věnec špekáčků. Ani není třeba dané pořadí považovat za striktní. Víme, že ten, kdo vychovává, zároveň přetváří a doprovází. A ten, kdo přetváří, současně vychovává a doprovází. A kdo doprovází, spolu vychovává a přetváří.
Nad stránkami tohoto čísla našeho časopisu budeme mít možnost více přemýšlet o tajemství Kristovy církve. O podivuhodném společenství nového Božího lidu, který si Ježíš, Spasitel světa, stále v průběhu dějin shromažďuje z lidí všech národů. Do této veliké rodiny Božích dětí patříme také my, celé společenství Karmelu v naší zemi i všude v zahraničí, farnosti, v nichž žijeme, ostatní církev.
A jestliže tu budeme číst o velkém významu Druhého vatikánskému koncilu, ocitujme nejdříve úvodní věty ze souhrnného článku našeho spolubratra, P. Vojtěcha Kodeta: „Dar 2. vatikánského koncilu – rehabilitace pozemských skutečností.“ (Celý článek je ZDE ->>)
Druhý vatikánský koncil byl velikou příležitostí k sebereflexi církve nad jejím postavením ve světě, který ji obklopuje i proniká, a zároveň se vyznačoval snahou nově pochopit vlastní poslání církve ve prospěch člověka. Měla na něm být konečně nalezena odvaha k odpovědi na problémy moderního světa a ukončeno často podivné a úzkostné stahování se do obranných postojů vůči světu.
Není snadné žít věrně svou víru a své karmelské povolání. Ale koncil nám pomohl být si v církvi navzájem blíž, více naslouchat hlasu Ducha svatého v tom, jak vede ostatní naše bratry a sestry. V této otevřenosti společně tvoříme jednu rodinu Karmelu, jeden druhému můžeme být nástrojem výchovy a růstu. To vše přichází ke slovu v následujících článcích.
Požehnané čtení!
P. Gorazd, O.Carm.