14. listopadu - svátek

Svatost křesťanů je účastí na životě Božím v Kristu a skrze něj. Je darem Božím, darem jeho lásky. Světci karmelské rodiny jsou nám blízkými vzory a mocnými přímluvci. Svátek se slaví od r. 1672.

Ze spisu „O trpělivosti" od blahoslaveného Baptisty Spagnoliho

O nebeských radostech se mluvit neodvážím, neboť jak je psáno u Izaiáše a v prvním Pavlově listě Korinťanům: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil" (1 Kor 2,9), připravil Bůh těm, kdo ho milují. Jak se mohu pokoušet vyjádřit slovy to, nač nelze ani pomyslit? Řeknu raději něco, čím bych v tobě podnítil touhu dosáhnout toho, co smrtelné oči nemohou vidět. Neboť tato touha pozvedá mysl od věcí pozemských k nebeským a působí, že i když dosud jsme ještě na zemi a smrtelní, aspoň částečně patříme nebi. Platí-li ono: „Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce" (Mt 6,21), pak máme-li mít poklad v nebi, je nutné, aby v nebi bylo i naše srdce. A je-li naše srdce v nebi, i touhy našich srdcí budou směřovat k nebi a budeme usilovat nazírat z nepatrných věcí to, co je nekonečné, a z nejmenších to, co je nesmírné.
Jako nebe velikostí, vznešeností a krásou převyšuje zemi, tak nepochybuji, že je třeba nebeským dobrům dávat přednost před pozemskými. Říkám: nepochybuji; přesto však ona nebeská vlastně neznám, protože převyšují všechny naše představy. Lidskému duchu jsou dány dvě síly: rozum a vůle. Rozum směřuje k poznání pravdy a vůle k dosažení štěstí; nic na tomto světě by je víc neuspokojilo. „Naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné" (1 Kor 13,9; srv. i násl.). Smýšlíme jako děti, mluvíme jako děti, protože vidíme stále jen jako v zrcadle, v hádance. Vždyť: „... porušitelné tělo duši zatěžuje a ... utlačuje mysl plnou starostí" (Mdr. 9,15).
Avšak protože v nebi bude člověk vidět tváří v tvář a bude poznávat dokonale, podobně, jak Bůh poznává jeho (srv. 1 Kor 13,12), „zanikne to, co je částečné" (1 Kor 13,10). Naše nesmírná touha bude zcela ukojena, až se ona všeobsáhlá podstata a zároveň první pravda odhalí našemu duchu. Pak se konečně naplní slova: „Ustaňte a vizte, že já jsem Bůh" (srv. Žl 46,11 - v latině: Vacate et videte...). Nyní je totiž rozum vláčen náporem spousty představ a jako chlapec potulující se na tržišti obdivuje hned to, hned ono: nedokáže ustat, nevidí Boha, jedná a namáhá se nadarmo.
A ať žijeme sebenevinněji a sebezbožněji, ona nebeská vlast zůstává vlastí naděje a tužeb. O ní prorok říká: „Slavné věci se o tobě vypravují, město Boží" (Žl 87,3), a: „Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů! Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních" (Žl 84,2n), a: „Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože! Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?" (Žl 42,2n). Tehdy „bude Bůh všechno ve všem" (1 Kor 15,28), to znamená: po čemkoli bude někdo toužit, Bůh mu to poskytne. Vždyť Bůh zahrne naše mysli takovou sladkostí, že se dokonale vyplní slova prorokova: „... budu nasycen, až se zjeví tvá sláva" (srv. Žl 16,15; Vulg.).
Blažení uslyší, jak Bohu na všech stranách znějí přelíbezné chvály podle výroku prorokova: „Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, Hospodine, stále tě mohou chválit" (Žl 84,5). Uvidí nebesa a budou vnímat všechnu jejich krásu, uvidí i samotného Krista a (jeho) Matku a všechna oslavená těla všech svatých; ta budou již neporušitelná a budou vynikat tak obdivuhodnou krásou, že ten, jehož oči na ně budou patřit, si nebude umět představit, co by si mohl přát víc.

(Opera omnia, Antverpiae 1576, IV, 161-165)

Modlitba

Prosíme tě, Bože, ať nám důvěrná blízkost naší Matky Panny Marie a přímluvy všech karmelských svatých pomáhají, abychom věrně následovali jejich příklad a svými modlitbami i skutky prospívali tvé církvi. Prosíme o to skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Řím 8,28-39
Žalm: 24(23) 3-4.5-6    Odp.: srov.6
Evangelium: Mt 5,1-12a