P. Vojtěch od sv. Hedviky, OCD
Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Počne a porodí syna a dáš mu jméno Ježíš.
Tohoto textu z první kapitoly Matoušova evangelia (verše 20–21) se v tereziánském Karmelu denně používá jako antifony při společných modlitbách, při nichž prosíme naše řádové patrony o přímluvu. Svatý Josef zde vystupuje vedle Panny Marie, proroka Eliáše, svaté Terezie a svatého Jana od Kříže. Tím se řadí mezi nejvýznamnější a nejuctívanější světce našeho společenství. Odkud tento kult?
Úcta ke sv. Josefu před reformou
Na rozdíl od úcty k Bohorodičce se kult sv. Josefa objevuje v Církvi poměrně velmi pozdě. Ve východní Církvi je to v osmém století, v západní v podstatě až ve století třináctém a čtrnáctém. Tehdy je snoubenec Panny Marie a pěstoun oslavován jako vzorný muž starající se o Krista a Jeho Matku. Je to především Jean Gerson, který šíří úctu k němu. Známe jeho promluvu na Kostnickém koncilu, pronesenou 13. září roku 1416, kdy vedle Mariiny velikosti vyzvedl nebývalým způsobem i význam svatého Josefa.
Avšak prvním řeholním společenstvím, které jej začalo liturgicky oslavovat, je právě karmelitánský řád. Ve 2. polovině 15. století se již slaví svátek tohoto světce a v roce 1580 nacházíme první oficium ke cti sv. Josefa v bruselském breviáři. Ale úcta k němu se dá vystopovat již dříve, prakticky takřka vzápětí po přechodu řádu do Evropy – během 13. století. Tehdy se však vázala na jednotlivé osoby či místa, která šířila tento kult. Co vedlo karmelitány k šíření úcty ke svatému Josefovi? Byl to jejich palestinský původ, který se odrážel v rozjímání o pozemském putování Ježíše Krista, a především jejich skrytý způsob života, jenž přímo nabízel reflexi o rodinném životě v Nazaretě? – Tyto otázky nelze spolehlivě zodpovědět, musíme se zde spokojit pouze s konstatováním, že karmelitáni uctívali Josefa Pěstouna tak vroucně a s takovou vírou, jako sotva kdo před nimi.
O jejich motivech poněkud svědčí obsah liturgických textů, které používali pro svátek 19. března. Oslavuje se v nich především jeho čistota. Tato ctnost je pro Karmel klíčová; je to ctnost, pro kterou bratři zvláštním způsobem uctívali a dodnes ctí i Pannu Marii. Vždyť „blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha“ a kontemplace – nazírání Boha – je centrem karmelitánského ideálu.
Je oslavován také jako ochránce Mariina panenství – jako ten, kdo ji chrání před zlem a případným neoprávněným podezříváním. A hlavně: je Ježíšovým pěstounem – osobou, které Bůh svěřuje svého jediného milovaného Syna.
Zdůrazněna je Josefova víra, která je (dle oficia) ještě bezvýhradnější než víra Abrahámova. Neboť jemu bylo odhaleno tajemství Vtělení, jež je tak nesnadné přijmout.
Terezie a sv. Josef
Třebaže však Karmel takto vroucně ctil svatého Josefa již před 16. stoletím, skutečný rozvoj svatojosefského kultu nalézáme až u svaté Terezie od Ježíše.
Bez přehánění se dá říci, že dějiny úcty k Ježíšovu pěstounovi se dají rozdělit na dvě období: před svatou Terezií a od svaté Terezie. Přičemž to druhé období je nesrovnatelně širší i hlubší.
Za rozvinutí kultu sv. Josefa v životě naší matky zakladatelky vděčíme její družné povaze. Ve svém životě byla v živém kontaktu s mnoha lidmi, a to všech sociálních, kulturních i náboženských vrstev. A tento způsob jednání a bytí přenášela i na svět nadpřirozený, který zdaleka není tak vzdálen tomu přirozenému, jak bychom se někdy domnívali. Proto s Kristem rozmlouvá jako se svým Přítelem, proto se obrací na různé světce ve svých potřebách. Dochoval se její „seznam“ čtyřiatřiceti svatých, které zvláštním způsobem ctila. Na prvním místě je – sv. Josef. Důvod? – „Nevím, jak je možno myslet na královnu andělů, jak mnoho vytrpěla s malým Ježíškem, a nevzdávat díky sv. Josefovi, který jim byl takovou oporou.“ (Život 6,8)
O její úctě k Mariinu snoubenci hovoří svědectví z procesu blahořečení, dosvědčuje je i její zpovědník, otec Jeroným Gracián: „Mezi těmi, o nichž vím, že velmi uctívali sv. Josefa, byla také matka Terezie od Ježíše z Avily, která pocházela ze vznešeného rodu a v zaslíbené zemi (to je: v Církvi) zakládala kláštery bosých karmelitek pod patronací sv. Josefa… Na základě úcty k tomuto světci překonala mnoho těžkostí a během svého života i po své smrti působila mnoho divů.“ Tuto úctu si do kláštera Vtělení zřejmě přinesla z domova, zde se však rozvinula díky jejímu úsilí a především díky milosti zázračného uzdravení na jeho přímluvu, o němž světice píše v 5. a 6. kapitole Života.
Tato zkušenost ještě zintenzivnila její důvěru k svatému patriarchovi, takže mu svěřila i nejdůležitější dílo svého života: reformu karmelitánského řádu.
Tu začíná založením reformovaného kláštera v Avile. Dům nese jméno sv. Josefa (srv. Život 32,11) a mohl být založen jen díky jeho pomoci (Život 33,12). To, jak v něm bude Ježíšův pěstoun uctíván, „dosvědčuje i Panna Maria“: „Zdálo se mi, že mě naše Paní vzala za ruku a říkala mi, že ji má úcta k slavnému sv. Josefovi velmi těší, že dojde k založení kláštera, že náš Pán, ona i sv. Josef tam bude mít věrné služebnice…“ (Život 33,14).
Proto i většina reformovaných klášterů, které založila, je mu zasvěcena. Pouze šest ze sedmnácti domů nenese jeho jméno a v žádném nechybí obraz tohoto světce. Kapitola sama pro sebe je pak socha sv. Josefa, která doprovázela světici při všech zakládáních a kterou umístila v klášteře Vtělení na místo podpřevorky, když se tam proti vůli většiny sester stala představenou. „Tento“ svatý Josef jí vypravoval o všem, co sestry dělaly, takže se mu pak říkalo Jose el Parlero – upovídaný Josef a jeho ústa jsou do dnešního dne výmluvně pootevřená.
Je pochopitelné, že Terezie velmi dbala i o to, aby byl jeho svátek co nejslavnostnější, plný hudby, zpěvu, výzdoby, bohaté liturgie, ale i kvalitního kázání… Dejme ještě jednou slovo otci Graciánovi: „Vždycky, když zakládala nový klášter, nosila u sebe obraz tohoto slavného světce, kterého označovala za zakladatele řádu – tento obraz se nyní uchovává v Avile. Všichni, kdo se hlásí k řeholi bosých karmelitánů, uznávají za původce reformy sv. Josefa, s jehož pomocí matka Terezie vlastně tento řád založila; právě tak uznává celý karmelitánský řád za svou zakladatelku blahoslavenou Pannu Marii.“
„Velepíseň na sv. Josefa“
Rád bych zde citoval podstatnou část z bezesporu nejznámějšího a nejslavnějšího textu, jaký kdy byl v dějinách svatojosefské úcty napsán a který nacházíme právě u sv. Terezie v šesté kapitole jejího Života. Na dvou stránkách tu shrnuje celé učení o sv. Josefovi té doby, prohloubené o vlastní zkušenost.
„Viděla jsem jasně, že jeho pomoc byla vždy větší, než jsem mohla doufat. Nevzpomínám si, že bych ho někdy prosila o nějakou milost, aniž bych ji hned nedostala. A je to úchvatné vzpomínat na velkou přízeň, kterou mě Pán zahrnul, a na nebezpečí pro duši i tělo, z něhož mě vysvobodil na přímluvu tohoto požehnaného světce. Jiným světcům, zdá se, že Bůh dovolil, aby nám přispívali v té či oné potřebě, zatímco já zakusila, že přímluva sv. Josefa se vztahuje na všechny. Tím nám Pán dává pochopit, že jako mu byl na zemi poddán, kde mu jako pěstoun mohl rozkazovat, tak i nyní na nebi udělá vše, oč ho požádá. To zakusily i různé jiné osoby, které se mu na mou radu svěřily. Mnoho jiných se stalo jeho ctiteli nedávno, protože zakusili tuto pravdu…
Toho, kdo mi nevěří, prosím jen pro lásku Boží, aby to zkusil, a pozná z vlastní zkušenosti, jak je prospěšné svěřit se tomuto slavnému patriarchovi a uctívat ho. Zvláště lidé oddaní modlitbě mají mít k němu důvěrný vztah, neboť nevím, jak je možno myslet na královnu andělů a jak mnoho vytrpěla s malým Ježíškem a nevzdávat díky svatému Josefovi, který jim byl takovou oporou. Kdo nemá učitele, který by ho naučil, jak se má modlit, zvol si za vůdce tohoto slavného světce a nezmýlí se…“ (Život 6,6.8).
V tomto textu je především vyzdvihnuta moc svatého Josefa, kterou má na základě toho, že je „otec Ježíšův“. Je tím, kdo nám může být pomocníkem ve všech našich záležitostech, ale především na cestě modlitby.
Dědictví sv. Terezie
Jeden francouzský autor uvádí: „V proslulé reformátorce Karmelu našli papežové vydatnou pomoc pro šíření kultu sv. Josefa. Mnoho pro to udělal už Gerson, avšak Terezie udělala tisíckrát víc osobně i prostřednictvím reformovaných karmelitánů a karmelitek. Především jí vděčí sv. Josef za to, jak je zde na zemi oslavován.“
Tereziánský Karmel skutečně převzal toto dědictví své svaté matky a rozšířil je do celého světa. Bylo by únavné a bez konce chtít vyjmenovat jednotlivě, čím vším k tomu přispěl. Stačí poukázat na jednu skutečnost: i klášter našich bosých karmelitek v Praze je zasvěcen sv. Josefovi a nad vchodem (a já věřím, že nejenom tam) trůní jeho socha…
Možná, že nejsi jako sv. Terezie, abys mohl uctívat tolik světců a tak jako ona, avšak i ty můžeš mít důvěru ve svatého Josefa tak velikou, že zakusíš podobné věci jako ona.
