Sv. Marie Magdaléna de’ Pazzi
Když Marie Magdaléna přijala milost vtištění neviditelných stigmat na své tělo,1 pronesla latinsky2 modlitbu, skrze niž vkládala své údy do Ježíšových údů a své duševní schopnosti do duševních schopností Ježíšových. Podle svědectví sester, které u toho byly, Magdaléna po zmínkách o jednotlivých údech a jednotlivých duševních schopnostech setrvala pokaždé delší dobu v mlčení a poté zase pomalu, klidně pronesla další myšlenku, s patosem a tak důrazně, „že se zdálo, jako by byla v Ježíšově škole.“ Sestry ještě zmínily, že i když celá tato událost trvala pět hodin, měly dojem, že to byl pouhý okamžik, protože se cítily jako v ráji.
„Mé oči do očí tvého milosrdenství…
Mé uši do tvých uší, aby se napínaly k hlasu mého Ženicha a rozuměly mu…
Má ústa do tvých úst, aby má ústa pronášela, co ke mně mluví můj Ženich.
Má hruď [ať je] ve tvé hrudi, můj milovaný; [což je] hruď rozumu a moudrosti, které jsou nepochopitelné tvorům…
Mé ruce ne tvým rukám, ale v jeskyni mého Ženicha, aby se účastnily tvého díla…
Mé břicho v tvém břiše, aby bylo přítomno a účastno díla uspořádání, které koná láska ve vinné komnatě.3
Celé mé tělo [ať je] v každém údu podstaty tvé věčnosti.“
Když řekla, co jsme uvedli, zůstala dlouho v mlčení; pak řekla: „Nebylo by k ničemu, že jsem do tebe vložila své údy, kdyby tu nebylo [účastno] nitro. Proto [ať je]:
Má paměť v paměti laskavosti Krve tvého Slova, k vykoupení všech věřících…
Můj rozum [ať náleží] nikoli pochopení tvé rovnosti4 ale pochopení sestoupení tvého Slova…
Má vůle [ať je] ve vůli tvého Slova, aby se má vůle připodobnila vůli tvého Slova, která je tolik připodobněna tvé vůli, nejvyšší Otče,jako je [jí připodobněna] rovnost věčnosti tvé Trojice…
Ó, rovnost, …
Má touha ať žízní a sytí se spásou celého lidského pokolení…
Má vznětlivá [vůle] ať se hýbe podle hnutí Ducha tvé dobroty. Ať se hýbe, [pouze] dáš-li jí k tomu plné svolení.
Má víra ať spočine v jistotě toho, co ty poznáváš o sobě samém.
Má naděje ať je jistá a ať se potvrdí na věčnosti…
[Má] láska ať se šíří a ať nachází zalíbení ve tvé velikosti, protože ty jsi ve všech. Ať se šíří a ať mne přitahuje k tobě; mluvím o sobě, protože všichni jsou ve mně … a já ve všech.“
(Z italštiny přeložil P. Gorazd, O.Carm.)
