Noc a tma jsou obrazem touhy milujícího srdce
Jak »temnotě«, tak i »temné noci« předchází v životě člověka pozitivní náboženská zkušenost: něco jako Boží dotek, paprsek jeho slávy a velikosti, který zazářil v myšlení a poznání člověka, intuitivní zachycení Boží přítomnosti v srdci (1), uvědomění si božské pravdy a vnímání božské lásky... Na začátku spisu »Temná noc« bratr Jan svým čtenářům tuto zkušenost připomíná: Bůh nejprve dává duši »sílit na duchu a postupně ji obdarovává, tak jako to dělá milující matka s křehkým dítětem, když ho zahřívá teplem svých ňader a krmí ho lahodným mlékem a pokrmem lehkým a sladkým a ve své náruči je chová a hýčká« (2).
Teprve po této zkušenosti božského světla může následovat zkušenost »temné noci«; avšak ne jako v případě »temnoty«, kdy temnota je důsledkem provinění člověka, nýbrž zde je důvodem »tmy« Bůh sám. Mateřská láska Boží vede člověka do tmy! »Zároveň s tím, jak (dítě) roste, mu matka postupně odnímá laskání, začíná skrývat svou něžnou lásku, pokládá hořkou pryskyřici na sladký prs a vymaňuje je ze své náruče.« A sice proto, »aby chodilo po vlastních nohou, aby se zároveň s opouštěním krajiny dětství vydávalo ke skutečnostem větším a podstatnějším« (3).
Temná noc je »zkušeností odnětí«, nebo řečeno přesněji: temné noci jsou zkušenostmi odnětí. Jan od Kříže totiž chápe obraz »temné noci« ve smyslu trojí odlišné zkušenosti, kde každá má svou specifickou podobu. Všechny tři mají tutéž příčinu: Boha, který je nejjasnějším světlem; ale přesto jsou prožívány odlišně a každá z nich vyžaduje zvláštní »terapii«. Jan opět používá obrazu, aby tyto tři druhy zkušenosti temné noci odlišil a každou charakterizoval v její jedinečnosti. Tímto obrazem je reálná noc a její tři fáze, jimiž jeden den končí a druhý začíná:
- K »počátku noci při stmívání« Jan připodobňuje noc smyslů;
- »půlnoci, která je úplně tmavá«, odpovídá noc ducha;
- noc cesty víry přirovnává ke »svítání, které bezprostředně předchází dennímu světlu«; Jan sám tuto noc označuje jako »noc, kterou je Bůh sám« (4).
Tento obraz samozřejmě nelze chápat tak, že by jedna fáze duchovní noci nutně a přímočaře navazovala na druhou, jak je tomu u reálné noci. Jan chce především říci, že tato trojí rozdílná noc je »nocí jedinou«, protože má společnou příčinu ve »skryté Boží přítomnosti«. Nebo řečeno slovy Temné noci: že za tímto trojím odnětím se skrývá totéž láskyplně pečující srdce matky, která vede dítě k plnému rozvoji a dospělosti.
Jan užívá tohoto přirovnání v knize »Výstup na horu Karmel«, která má být komentářem k jeho básni »Za jedné noci temné« a v níž začíná vykládat svou nauku o temné noci. Sám se sice tohoto dělení nebude striktně držet (5), přestože se k němu v témže díle ještě jednou vrátí (6), nicméně pro pochopení jeho nauky je toto trojí dělení zkušenosti duchovní noci podstatné.
A stejně tak podstatné je Janovo srovnání s přirozenou nocí. Řeč obrazů a symbolů tvoří v Janově díle základ, z něhož pak vyrůstá slovní teologicko-duchovní reflexe. Symbol je se zkušeností spjat těsněji, rodí se spolu s ní a doprovází ji. Symbolika má rozhodně větší než jen ilustrativní hodnotu: hlubší intuicí odráží obsah zkušenosti lépe než pojmová řeč.
Je patrné, že »noc« pro Jana není primárně negativním symbolem. Jan noc miloval a v klášterech Kastilie a Andalusie často trávil noci tak, že se modlil a meditoval venku pod širým nebem až do východu slunce. A tak prožívání stmívání za teplých letních měsíců, půlnocí černých jako uhel a postupného svítání ho naučily o Bohu a životě s Ním víc než množství knih, které přečetl.
Aby člověk porozuměl tomu, co Jan napsal o temnotách ve víře, měl by jej napodobit! Strávit celou noc od stmívání do úsvitu v tichu pod širým nebem! Noc odhaluje svoji moudrost jen v noci; noc reálná, stejně jako noc víry. Noc a tma jsou pro Jana obrazem ticha, mlčenlivého očekávání v naslouchání a touhy milujícího srdce. Literárně to Jan vyjádřil ve verších »Duchovní písně«, v nichž zpívá:
Můj milovaný: hory,
lesní osamělá údolí,
vzdálené ostrovy,
zvučné řeky,
svist láskyplných větrů,
ztichlá noc
před východem svítání,
umlčená hudba,
zvučící samota,
večeře, jež osvěžuje a naplňuje láskou.
Temná noc, v každé z oněch tří způsobů duchovní zkušenosti, je pro bratra Jana kontemplativní zkušeností Boha, je intenzivním pročišťováním, které působí »Milovaný«, aby nás více a lépe připravil pro patření na božské světlo.
(1) Jan říká »ve vůli«.
(2) Temná noc I,1,2;
(3) tamtéž;
(4) srv. Výstup I,2,5;
(5) Nakonec popíše v knize jen první dvě zkušenosti – noc smyslu a noc ducha.
(6) srv. Výstup II,2.
(Podle knihy Reinharda Körnera OCD, Dunkle Nacht,
Mystische Glaubenserfahrung nach Johannes vom Kreuz,
zpracoval: Norbert Žuška, OCarm.)
