Stát se »Bohem« po boku Boha
Na pozadí toho, co Jan od Kříže učil, psal a žil, je třeba vidět jeho celkové pojetí lidského života ve světle evangelia; života jako teologicky a antropologicky orientované cesty křesťanské spirituality. To je důležitým předpokladem, aby člověk správně pochopil Janovu nauku o »temné noci«. Bratr Jan nám nezanechal žádný systematický traktát o duchovním životě a podobně ani systematickou nauku o temné noci. Nicméně v jeho obsáhlém díle se dá poměrně snadno toto celkové pojetí křesťanského duchovního života »vystopovat«.
Jako teolog vychází Jan z pohledu na Boha; na Boha, kterého Ježíš zvěstoval jako Otce (Abba), jako toho, kdo člověka bezpodmínečně miluje. O tomto Bohu říká první list Janův: »Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy« (1 Jan 1,5), v pohledu na Něj rozvíjí bratr Jan svou spiritualitu. Na lidský život pohlíží z perspektivy cíle, který mu odhaluje novozákonní zjevení. Biblická místa jako 1 Jan 3,2: »Budeme mu podobni« a 2 Petr 1,5: »Staneme se účastnými božské přirozenosti« vykládá v duchu teologie otců tak, že Bůh se rozhodl proměnit nás v »Bohy« skrze účast na svém božství, podobně jako oheň proměňuje všechno v sebe. V Janově perspektivě je budoucností člověka: »stát se Bohem po boku Boha« v svobodném dialogickém partnerství.
Bůh v Janově pojetí je přitom důsledně Bohem křesťanské víry; je Společenstvím, trinitárním tajemstvím Otce, Syna a Ducha svatého. Bůh jsou Tři, tvořící božskou jednotu. Tomuto Bohu bude člověk připodobněn. Ve stavu dosažení své dokonalosti bude člověk jako jedna ze tří božských osob, a sice v tom smyslu, že bude schopen kreativní lásky podobné lásce Boží: »Duše bude mít účast na samotném Bohu, takže bude konat v něm a spolu s ním dílo Nejsvětější Trojice« (1). Bude žít v dokonalém sjednocení s božskými osobami Trojice a současně bude dokonale milovat druhé lidi, podobně jak se milují osoby Trojice. To je Bohem zamýšlená, dovršená budoucnost člověka.
Z této perspektivy Jan interpretuje lidský život. Ví, že veškeré naše hledání, všechny touhy, zápasy a úsilí lidského srdce jsou výrazem procesu zrání k dosažení tohoto cíle. Stvoření člověka ještě není uzavřeno. Rozdíl mezi jeho současným stavem a tím, kým se má podle biblického zaslíbení stát, umožňuje Janovi chápat lidský život jako proces »přetvoření člověka v Boha«: člověk spoluprožívá, jak ho Bůh formuje »podle svého obrazu« (Gen 1,26), a je povolán na tomto díle spolupracovat.
Podle Jana jde v pozemském životě člověka vposledku o to být uschopněn k nebeskému životu, učit se už zde na zemi žít v Božím království – tedy v království vztahů –, učit se žít vztahy podle »Božích parametrů«, žít ve vztahu k Otci, Synu a Duchu, žít ve vztazích k druhým lidem, k celému stvoření. V tom spatřuje bratr Jan smysl veškeré zbožnosti, to je účelem všech »duchovních praktik« a nejzazším smyslem etiky a náboženství vůbec. To je Janova mystika a to je jeho chápání společenství s druhými lidmi.
Mystika přitom představuje prostý vstup do existenciálního (2), osobního vztahu se skrytým a přesto přítomným trojjediným Bohem; mystik, jak ho chápe Jan od Kříže, je člověk, který může říci nejen »věřím v Boha«, ale »věřím v Tebe, Bože« a »důvěřuji Ti, Bože«. Společenství s druhými představuje rovněž osobní přátelské vztahy nesené vztahem k Bohu. Mystika je osobním uskutečněním lásky k Bohu, přátelské vztahy osobním uskutečněním lásky k bližním. Obojí patří neoddělitelně k sobě.
Jan ve svých dílech sice nemluví o zrání mezilidských vztahů, ale to má jen vnější důvody – chtěl pojednat o jiných tématech. Rozhodně je však pravdou, že jako se jeho spisy staly školou mystiky, tak byl jeho život školou srdečných přátelských vztahů k druhým lidem a byl nesen láskou k celému stvoření.
(1) Duchovní píseň 39,6; (2) Ve smyslu zasahujícího celou lidskou bytost.
(Podle knihy Reinharda Körnera OCD, Dunkle Nacht,
Mystische Glaubenserfahrung nach Johannes vom Kreuz,
zpracoval: Norbert Žuška OCarm.)
