Aktivní přijetí pasivní noci
V souladu s důležitou zásadou Janovy spirituality, a sice že v duchovním životě je třeba spolupracovat s Boží milostí, nás tento zkušený duchovní vůdce vede k tomu, abychom – z našeho pohledu – pasivní noc, noc, do níž nás uvádí Bůh sám, přijali a prožili aktivně.
Tím je naznačena terapie, kterou je třeba v případě diagnózy „temná noc“ absolvovat: přijmout ji a vědomě se vystavit jejímu působení; v žádném případě ji nepotlačit nebo se snažit nějakým způsobem se jí zbavit.
Pro pasivní noc smyslu, tedy noc celé oblasti smyslového vnímání, to může znamenat: vědomě se vzdát toho, co dotekem Boží blízkosti ztratilo svou dosavadní přitažlivost a punc absolutní důležitosti, relativizovat to a přiřadit tomu přiměřenější místo ve svém hodnotovém žebříčku; vědomě pustit z rukou, co je nám jakoby bráno. To se nevztahuje jen na tzv. světské hodnoty, ale rovněž na oblast duchovního života v nejužším slova smyslu. Nejlépe to vyjadřuje sám Jan v podtitulu knihy Výstup na horu Karmel, který je zároveň stručnou anotací tohoto díla: „Pojednává o tom, jak se může duše připravit, aby dospěla zakrátko k sjednocení s Bohem. Dává jak začátečníkům, tak pokročilým, velmi prospěšnou nauku, aby se uměli oprostit od všeho časného a nepřekáželi si tím, co je duchovní, a zůstali ve svrchovaném obnažení a ve svobodě ducha, jaká se vyžaduje pro sjednocení s Bohem“ (1).
Pro pasivní noc ducha, v níž se zdánlivě vzdaluje a ztrácí Bůh sám, to může znamenat: vzdát se dosavadního způsobu komunikace s Bohem; korigovat obraz Boha, který mi byl doposud oporou, ale nyní se ukazuje jako příliš dětský, zúžený, nedostatečný; zříci se cíleně vyhledávaných zkušeností Boha; relativizovat způsob modlitby a pobožností, které jsem si oblíbil – až příliš, jako by byly účinnější než jiné. Věřit teď znamená: zůstat věrný i v temnotě a zdánlivé opuštěnosti z Boží strany. I když naše volání vystupuje z nejhlubší opuštěnosti a temnoty a Bůh odpovídá mlčením, vsadit vše na jedinou kartu: „Ty jsi zde!“ Aktivně přijmout situaci člověka, který čeká a jehož srdce je zraněné láskou; být ochoten vydržet bolestnou touhu, i kdyby se měla stupňovat jakkoli.
Je jasné, že tyto teoretické rady nemohou pomoci tomu, kdo se právě ocitá uprostřed noci oblasti smyslů nebo dokonce v temnotě půlnoci. Ten, kdo prožívá temnotu, kdo se cítí opuštěn nebem i zemí, odříznut od každé naděje, je zpravidla není schopen přijmout. To, co může skutečně pomoci, je, najde-li se někdo, kdo mě zná, kdo doufá „se mnou“ a věří i „za mne“, kdo mi i v tomto stavu rozumí a dokáže mi říci to, co si sám říci nejsem schopen: „Bůh je zde!“
V jednom z nejkrásnějších Janových dopisů, adresovaném paní Juaně de Pedraza, která na své cestě víry právě prožívá temnou noc, čteme slova plná porozumění, účasti a hřejivé lásky: „To by mi tak scházelo, abych na vás zapomínal: pomyslete, zda může být zapomenuto to, co je v duši, tak jako jste vy... Počínáte si dobře, nedělejte si starosti a radujte se... Nikdy jste na tom nebyla líp než teď, poněvadž jste nikdy nebyla tak pokorná ani tak podrobená, ani jste nepovažovala sebe a všechny věci světa za tak málo... Radujte se a spoléhejte na Boha... a přijímejte jako obvykle. Zpověď, jen když by bylo něco jednoznačného. A nemusíte se o ničem radit. Kdybyste něco měla, napíšete mi to, a napište mi brzo a častěji“ (2).
Noc oblasti smyslů a noc ducha patří k bolestným životním zkušenostem, jež nás uschopňují kráčet cestou temné víry – víry, která se neopírá o pocity a představy, o vlastní duchovní schémata, ale jen o Boha. Vedou nás k postoji, který dovoluje Bohu být Bohem. Aktivní spolupráce s Bohem v temnotách naší cesty víry spočívá v lásce k Bohu, která říká: Bože, smíš být tím, kým jsi: Bohem blízkým, když chceš být blízko; Bohem vzdáleným, když se chceš vzdálit; Bohem vždy „zcela jiným“, neodpovídajícím mým představám; Bohem, kterého chci hledat a milovat ne kvůli sobě, ale kvůli Tobě samému.
(1) Výstup, str. 21;
(2) Krátké spisy a korespondence, dopis 19, str. 162n.
(Podle knihy Reinharda Körnera OCD, Dunkle Nacht,
Mystische Glaubenserfahrung nach Johannes vom Kreuz,
zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm.)
