Mystika a přátelství nutně vyžadují askezi
Cesta vedoucí k cíli a naplnění smyslu lidského života, k člověku »proměněnému«, »dokonalému«, způsobilému pro Boží království, spočívá v růstu v lásce, ve schopnosti lásku přijímat a lásku opětovat.
Láska pro Jana od Kříže znamená: navázat vztah a žít ve vztahu, svobodně odpovědět a znovu a znovu odpovídat na svobodnou nabídku druhého, vstoupit s ním do prostoru sdíleného života, v němž už není středem a vše určujícím faktorem mé »já«, ale právě vztah k druhému, k němu jako k »ty«. Jde o ústřední pravdu křesťanské spirituality a Jan ji vyjádřil velmi krásnou a často citovanou formulací: »V podvečer (svého života a každého dne) budeš zkoušen z lásky. Uč se milovat, jak Bůh chce být milován a upusť od svých způsobů« (1).
Milovat tedy rovněž znamená »zříci se«, »pustit to své«, »odevzdat«. S těmito slovy se čtenář Janových spisů opakovaně setkává zvláště ve Výstupu na horu Karmel. Nemyslí se jimi pohrdání světem, popírání nebo dokonce »umrtvování« sil přirozenosti. Vždyť Bůh a svět nestojí proti sobě! Proti sobě stojí: žít ze vztahu (ze vztahů) a žít tak, že jsem zaměřen jen a jen na sebe, případně tak, že všechno a všechny na sebe poutám a váži. Jako pastoralista ví Jan příliš dobře, jaké utrpení vzniká tam, kde k sobě člověk sebestředně poutá věci, druhé lidi, a v neposlední řadě i Boha. Má-li člověk žít přiměřeně, zdravě a obohacujícím způsobem jakýkoli vztah, musí se zříkat sebe, resp. svého sobectví; to platí pro vztah k věcem, k lidem i k Bohu! »Bůh«, kterého si nárokuji pro sebe, pro osobní, církevní, společenské cíle, nebo »Bůh«, kterého jsem uvěznil v nějakém obraze či pojmu, je neslučitelný s životem ve svobodě a lásce Božího království stejnou měrou, jako závislost na tvorech.
Duchovní praxe a náboženské úkony – ať jde o cokoli – nepodporují člověka na cestě k dosažení cíle (Boha) sami o sobě; mohou být zneužívány ve snaze jejich prostřednictvím se »Boha zmocnit«. V takovém případě se ale člověk míjí s Božím královstvím, a to »při vší zbožnosti«. Mystika a přátelství proto nutně vyžadují askezi. Nicméně askeze u Jana od Kříže nepředstavuje určitý předstupeň mystiky na cestě ke sjednocení s Bohem, a už vůbec ne nějakou vlastní, méně dokonalou cestu ke spáse vedle cesty dokonalejší – cesty mystické. Spíše obě patří neoddělitelně k sobě. Askeze je odvrácenou stranou mince, na jejíž přední straně jsou vyraženy pojmy »mystika, přátelství, láska k Bohu, láska k bližnímu«. Jen samotná askeze člověka nepřetváří, nebo řečeno přesněji: nepřipodobňuje ho Bohu. Je však nezbytnou průvodkyní na cestě ke spáse, k završené dokonalé mystice, k dokonalému sjednocení s Bohem v hlubokém vztahu přátelství a lásky.
(1) Výroky, 59.
(Podle knihy Reinharda Körnera OCD, Dunkle Nacht,
Mystische Glaubenserfahrung nach Johannes vom Kreuz,
zpracoval: Norbert Žuška OCarm.)
