P. Giustino Zoppi, OCD
(Promluva, kterou pronesl provinční představený janovské provincie bosých karmelitánů při slavnosti věčných slibů sestry Marie Sáry od Ducha svatého dne 13. října 2007 v kostele sv. Benedikta na Hradčanech.)
Drahá sestro Sáro,
z posvátného textu, který byl před chvílí čten, vystupuje výrazně a silně do popředí pro nás pro všechny, ale zvláště pro tebe v tento milostiplný den hned jedno slovo, slovo světla a síly: „Neboj se!“ (Při bohoslužbě se četly tyto texty Písma: Iz 44,1–5; Ž 63; Flp 3,8–14 a Jan 15,9–17.)
Nejsem to já, kdo ti je říká, ani tvá novicmistrová nebo matka převorka nebo celá komunita, ani tvůj duchovní vůdce. Říká ti je „Hospodin, tvůj stvořitel, který tě utvořil v mateřském lůně a pomáhá ti: ‚Neboj se, neměj strach‘.“
Ano, neboť strach je mocným nástrojem v rukách Nepřítele, Satana. Je nástrojem, kterým tento nepřítel škodí všem křesťanům, ale zvláště těm osobám, jež jsou zcela a výhradně zasvěcené Bohu, neboť jsou to právě ony, kdo nahánějí strach jemu, strašlivý strach, jak nás tomu učí Terezie z Lisieux a ještě více Terezie z Avily.
Strach nepochází od Boha, neboť Bůh nezná strach; strach pochází z hříchu: Adam neuposlechl Boha, a tak: „jsem dostal strach,“ – říká – „a proto jsem se skryl“. Proto strach pochází od Satana, neboť on byl prvním, kdo se vzdálil od Boha, a když od něj vzdaluje i lidi, rodí v nich strach.
Posluhuje si strachem, aby odradil člověka, který hledá Pána, aby oslabil jeho rozlet, ochromil jeho síly, dostrkal jej k průměrnosti, k rezignaci na svatost s odůvodněním, že je lidsky nedosažitelná, nebo jen málokým.
Ty, sestro Sáro, povolána Pánem již od mateřského lůna, měj naopak odvahu toužit po svatosti, měj důvěru, že můžeš dosáhnout nejvyšších vrcholů, kde je pouze svoboda; nespokoj se s přebýváním na mlžných rovinách kompromisu.
Avšak co je oním vrcholem, cílem? Hle, jaký cíl ti Pán ukazuje, tobě jako křesťance, ale zvlášť tobě jako karmelitce: „Zůstaňte v mé lásce. Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí život.“
To je vrchol čiré lásky, úplného sebezapomenutí: tam čeká Bůh na karmelitku!
Ale jak by sis mohla ty, my, s celým břemenem své slabosti, troufat na to, že budeme milovat jako on a že položíme život, jak ho položil on, pokud by nám on sám neřekl: „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a přinášeli ovoce“?
A přece, on řekl právě toto: já jsem vás vyvolil a já jsem vás ustanovil! A tak, i když právem nedůvěřuji své nestálosti, své rozmanité lenosti, starému člověku ve mně, který, jak se zdá, mě nikdy nebude chtít opustit, musím být schopen i tak říci: ale, Pane, tys mě povolal, tys mě ustanovil, ty ses za mě nasadil: proto půjdu důsledně až do konce. „Na tvé slovo spustím sítě.“
Je to jeho slovo, jen jeho slovo, které nás opravňuje k odvaze vydat se na cestu Lásky s velkým L. Ne lásky tvořené sladkými slovíčky, ne abstraktní lásky k Bohu, se kterým se člověk nikdy opravdově nesetkal, nebo ke vzdálenému, idealizovanému lidstvu, nýbrž solidní, konkrétní lásky vůči konkrétním osobám, které mi zjevují Tvář, nejčastěji trpící Tvář, Krista.
Tvé spolusestry jsou skutečnou zkušebnou pravosti tvé lásky, drahá sestro Sáro, zde budeš muset vybojovat svou vyčerpávající bitvu, zde na tebe budou číhat skleslost, útěk, strach, aby tě pokoušely, přivedly k pádu, a pokud možno, abys pod jejich vlivem vše definitivně vzdala.
Opravdově milovat totiž není nikdy snadné: hledat v lásce dobro druhých a ne vlastní; milovat dnes, zítra a pozítří a pak stále dál; milovat, když nejsme milováni; milovat osoby nevlídné; milovat, když se necítíme být schopni dávat lásku; právě to vše se jeví jako velmi náročný podnik. Avšak láska je taková, nebo není vůbec.
Existuje tajemství úspěchu tohoto podniku: nedívat se jednoduše na člověka – ani na sebe ani na jiné – ale dívat se na Krista v člověku. Zde je možné pochopit, jak musí karmelitka, chce-li se skutečně nazývat kontemplativní, žít sesterství!
Klameš sám sebe, člověče, myslíš-li si, že nahlížíš Krista v modlitbě, pokud ho nenahlížíš v bratrovi, v sestře, které máš po boku a kteří nejčastěji velmi dobře skrývají jeho Tvář!
A naopak: ty, kdo podceňuješ setkání s Bohem v mlčení, jak se můžeš domnívat, že buduješ skutečné sesterství, a ne pouze jakési nejisté žití spolu, které hned popraská, jakmile se naše jednotlivá sobectví zrovna neshodnou?
Karmelitka si nevolí mezi Bohem a člověkem, mezi modlitbou a službou, ale volí si učenlivost lásky k Bohu tím, že se nechává denně učit Kristem, který ji vychovává prostřednictvím sestry.
Kristus v tobě den po dni vytesává veledílo Lásky, dílo svatosti, a to prostřednictvím sester. Jak správně to vytušila Terezie z Avily, když zakládala své dílo!
Když tě napomíná sestra, je to on, kdo tě napomíná.
Když tě pokořuje sestra, je to on, kdo tě pokořuje.
Když tě nemiluje sestra, je to Kristus, který ti chce dát zakusit, jaké to je, když není milován on.
A když tě sestra miluje, je to opět on, kdo pokořuje tvou pýchu, aby ti pomohl objevit, jak jsi křehká a jak mnoho lásky potřebuješ.
Drahá sestro Sáro, je takový ideál nedosažitelný, utopický?
Jistě, hledíme-li na konkrétní realitu našich komunit, na námahu, kterou jistě budeš muset vynakládat i ty každý den, abys spojovala modlitbu s blíženskou láskou, pak vzdálenost mezi slovy a událostmi se ti může zdát nepřeklenutelnou.
A přece poslyš, co nám před chvílí řekl svatý Pavel: „Ne že bych snad již dosáhl odměny nebo že bych už dospěl k dokonalosti; jen se snažím běžet, abych ji získal...“
Hle, to je slovo, jež se tak líbí našemu učiteli: „snažím se běžet...“ Bůh nehledí na výsledek, nýbrž čte v srdcích touhu po dobru, a to mu stačí. „Snažte se vejít těsnou branou...“
Buď odvážná, sestro Sáro, a svými slavnými sliby dnes řekni Ježíšovi ze všech svých sil, že chceš vejít těsnou bránou, která vede k dokonalosti:
Vstup bez váhání a nemysli na to, co tě čeká;
nech se vzít za ruku svatou Terezií, našimi světci, svými spolusestrami;
a naslouchej svému milovanému Snoubenci, který ti šeptá:
„Neboj se, já jsem tě povolal již od mateřského lůna; já ti pomáhám.“ Amen.
