Návrat k evangeliu (4. část)

Poselství Terezie z Lisieux

Okružní list generálních představených O.Carm. a OCD
u příležitosti stého výročí smrti svaté Terezie z Lisieux

(4. část)

 

2. Bůh, který tvoří naše bratrství

Evangelijní rozměr bratrské lásky

43. Druhým aspektem Ježíšova plánu života je překonání nenávisti a rozdělení, abychom dospěli k setkání v lásce a ve společenství se všemi, jak nás k tomu Bůh volá. Tento požadavek je úzce spjat s odhalením otcovsko-mateřské tváře Boží, vždyť Bůh nás v Kristu přetvořil v bratry a sestry. Jde o druhou část jediného přikázání lásky: milovat bližního jako sebe sama.

44. Ve zkušenosti a nauce Terezie z Lisieux se setkáváme s přesvědčením, že opravdovost naší lásky k Bohu se projevuje v kvalitě naší lásky k bližním. Jako v soustředných kruzích se rozměr bratrské lásky otevírá stále širším horizontům a toto „rozpínání“ vychází z lásky k Bohu. Prvním kruhem je okruh těch nejbližších, tím nejvzdálenějším je okruh lidstva jako celku. Tereziina důvěra a odevzdanost vůči Bohu Otci-Matce a to, že se cítí jím milována, jsou jí pramenem bratrské lásky a apoštolátu – jako vyjádření lásky ke všem s touhou sdělit jim radostnou zvěst spásy.

Bratrská láska a život ve společenství

45. Evangelijní rozměr bratrské lásky se žije v konkrétních poměrech, v nichž se naše lidská existence rozvíjí: v rodině, v řeholním společenství, v křesťanské obci, v církvi, v různých skupinách lidí, ve společnosti. Nacházíme v nich světlé a stinné stránky, aspekty pozitivní i negativní. Naše sestra Terezie nás učí, abychom byli živou součástí této reality a začínali žít evangelijní lásku tam, kam nás Bůh postavil.

46. V době jejího vstupu byl Karmel v Lisieux podle slov její sestry Marie malý a chudý. Čítal 26 řeholnic. Průměrný věk ve společenství byl 47 let. Lidsky to bylo společenství chudé, duchovně bylo ovlivněné rigorismem své doby, včetně strachu z Boha jako soudce, vštípeného jansenismem. To vše se vytrvale stavělo do cesty onomu dynamismu lásky a té vyrovnanosti, které se s tak osobitým lidským a duchovním realismem snažila uchovávat sv. Terezie od Ježíše. V tomto prostředí – s konkrétními lidmi, se vším, co k nim patřilo, s jejich vlastnostmi a nedostatky – žila Terezie z Lisieux sesterskou lásku a její nároky.

47. Na mnoha stránkách rukopisu C, psaného pro převorku kláštera matku Marii Gonzágu, Terezie popisuje, jak začínala stále víc a více chápat Ježíšovo přikázání milovat bližního tak, jak nás miloval on. To ji vedlo k tomu, aby snášela omezení druhých, aby se nepohoršovala nad jejich chybami, aby se povzbuzovala jejich malými úkony ctností, aby posuzovala vše s pochopením a dobrotou. Popisuje také konkrétní události, které její praktikování lásky k bližnímu vystavovaly zkoušce a ztěžovaly společenství růst.36 Přikázání lásky žila naše sestra v drobných námahách, službách a obětech společného života sester.

48. Rozměr společenství, který povolání k zasvěcenému životu v sobě obsahuje a na který poukazuje i naše řehole, byl znovu zdůrazněn dokumentem Vita consecrata – v jeho druhé části, která nese název: Znamení bratrství. Zasvěcený život jako znamení společenství v církvi.37 Velikonoční tajemství pomáhá k pochopení, že bez zřeknutí se sebe, bez kříže, bez velkodušné odevzdanosti, bez otevřenosti a odpuštění není možné žít lásku k bližnímu po způsobu Ježíše Krista. Terezie z Lisieux je pro nás pobídkou a učitelkou, abychom uprostřed nesnází prožívali s duchovním realismem nové společenství a bratrství v Kristu.

 


1 2 3 4 5