Poselství Terezie z Lisieux
Okružní list generálních představených O.Carm. a OCD
u příležitosti stého výročí smrti svaté Terezie z Lisieux
(závěrečná část)
3. Bůh, který od nás žádá zvěstovat radostnou zvěst
Misijní rozměr: milovat Ježíše a působit, aby byl milován
49. Úsilí předávat evangelium je výrazem univerzální lásky. Dosvědčovat a zvěstovat druhým nový život v Kristu a jeho poselství naděje znamená milovat je. Terezie jako kontemplativní mniška nepřestávala žít misijní a apoštolskou dynamiku křesťanského povolání. Skrze své zvláštní povolání – na Karmel – chtěla s Kristem spolupracovat na spáse světa, a to nejen do konce svého života, ale do konce světa.38
Ve své korespondenci se svými bratry-misionáři mnohokrát zmiňuje apoštolský a misijní rozměr života kontemplativní karmelitky. Mimo jiné tvrdí: „Vy dobře víte, že karmelitka, která by nebyla apoštolem, by se vzdálila od cíle svého povolání a přestala by být dcerou serafínské svaté Terezie, která si přála obětovat tisíckrát život, aby zachránila jedinou duši“.39 Proto Terezie z Lisieux toužila žít všechna povolání.40 Účinnost evangelizace záleží podle ní v lásce. A prosí svaté, aby jí darovali dvojnásob své lásky.41
50. Svým povoláním na Karmel jsme zasvěceni misii. Máme „prorocký úkol připomínat Boží záměr s lidmi a naplňovat ho, v souladu s tím, jak je zvěstován v Písmu svatém a jak je patrný při pečlivém zkoumání znamení prozíravé Boží činnosti v celé lidské historii. Je to záměr zachránit a smířit lidský rod“.42
Od své sestry Terezie se musíme učit naši křesťanskou lásku zaměřovat apoštolsky; osvojit si přesvědčení o evangelizující síle modlitby a potřebu spirituality vtělené do každodenní skutečnosti. Evangelizace není prostá informace.
Je manifestací toho, že Bůh nás přijal za své děti a dává nám růst v lásce a solidaritě. Vyžaduje, abychom spoluprožívali zkušenost utrpení a strachu našich bratří a sester a ze zmíněné perspektivy ji přijímali za svou. Tak to dělala Terezie, když na sebe vzala zkoušku pochybností, aby nevěřícím získala milost pochybnosti překonat. Zasedla za stůl s hříšníky a s těmi, kdo odmítají víru, a s nimi trpěla prázdnotu a temnotu: tvé dítě „tě prosí za odpuštění pro své bratry, je ochotné pojídat chléb bolesti tak dlouho, jak budeš chtít, a nechce vstát od tohoto stolu, plného hořkosti, u kterého jedí ubozí hříšníci, až do dne, který jsi určil“.43 To je také jeden ze způsobů, jak spiritualitou nabídnout odpověď na hledání posvátného a touhu po Bohu, jež stále žije v srdci lidí.44
51. Tato láska má i sociální rozměr, který nás – při zvláštní odlišnosti každého povolání v Karmelu – zavazuje, abychom sloužili celkovému pokroku ve prospěch spravedlnosti a pokoje ve světě cestou opravdového lidského rozvoje všech lidí. Aby byla láska k bližnímu účinná, musí se projevovat v souladu s požadavky současného světa. To od nás vyžaduje, aby naše láska měla i společenský dopad, neboť prostředky individuální lásky jsou stále omezenější. Bližním v nouzi není izolovaný jedinec, nýbrž jde o masy utlačované nespravedlivými a odlidšťujícími strukturami.
Je naléhavě nutné, aby se křesťanská láska uplatňovala při úsilí o změnu a přetvoření struktur. Láska je silnější než všemožná rozštěpení a pomáhá při zápase o spravedlivější svět překonávat nenávist, aby se z utlačovaného nestal zase ten, kdo utlačuje. Jen láska k Ježíši a svědectví jeho života a jeho nauky umožňují skutečné bratrské smíření. Nauka o malé cestě duchovního dětství je neuvěřitelnou silou k sociální změně tváří v tvář zneužívání moci ve společnosti.
Blízcí Marii z Nazareta
52. Panna Maria je pro nás vzorem zasvěcení se a následování (učednictví); připomíná nám prvenství Boží iniciativy a učí nás přijímat jeho milost. Je „učitelkou bezvýhradného následování a horlivé služby“.45 V souladu s nejryzejší tradicí Karmelu žila Terezie z Lisieux v důvěrné přítomnosti Ježíšovy matky. Předešla Druhý vatikánský koncil a objevila v ní prostou ženu z Nazareta, poutnici víry a naděje, Matku a vzor. Lze říci, že žila svůj život v Mariině těsné blízkosti (doslova: bok po boku s Marií).
53. Terezie odmítá, je-li Maria představována tak, že je vyzdvihována její velikost, aniž by byl brán zřetel na její pozemský život: „Aby se mi nějaká řeč o Panně Marii líbila a prospívala mi, je třeba, abych viděla její skutečný život, ne život předpokládaný; a jsem si jistá, že její skutečný život musel být velice prostý. Ukazují nám ji nepřístupnou; bylo by však třeba ukázat, že je možné ji napodobovat, zdůraznit její ctnosti, říci, že žila z víry jako my… Je více Matkou než královnou“.46 Poslední Tereziina báseň věnovaná Panně Marii nese název: „Proč tě miluji, ó Maria.“ Terezie tu prochází stránky evangelia a při tom objevuje Mariinu lásku k Bohu a k bližním, její chudobu, její kontemplativní mlčení, její prostotu, její víru, její naději, její ochotu a poslušnost při přijímání Boží vůle. Evangelium nám odhaluje, kdo Maria byla, a Terezii její (Tereziino) vnímavé srdce zjevuje – v její zkušenosti každodenního společenství s Marií – pravou Mariinu osobitost.47
54. V nauce Terezie z Lisieux nacházíme cestu k prohloubení a obnově našeho mariánského života – ve světle evangelia a v důvěrnosti s Marií. Když nově objevíme Marii, v tajemství Krista a církve, dá to pevnější základ naší zbožnosti, našemu svědectví a kázání. Celé dějiny našeho řádu, od prvních dní na hoře Karmel, jsou prosyceny Mariinou přítomností.
Především je Maria vzorem následování Ježíše (učednictví) ve víře a kontemplaci. Jak Terezie zakoušela, učí nás Maria především postojům modlitby: rozlišování, ochotě (zvěstování); chvále a vděčnosti za to, co Bůh v dějinách prokázal chudým a prostým (Magnificat); důvěře (svatba v Káně); trpělivému a kontemplativnímu očekávání, uchovávání všeho v srdci bez nutnosti tomu rozumět, dokud nevzejde světlo (nalezení Ježíše v chrámě); věrnosti v čase zkoušek (pod křížem); společenství a smyslu pro církev (modlitba s učedníky).
Prorocké svědectví tváří v tvář velkým výzvám
55. Křesťané a zvláště ti, kteří žijí zasvěceným životem, jsou povoláni vydávat prorocké svědectví hlásáním hodnot evangelia a zříkáním se všeho, co těmto hodnotám odporuje. Když Jan Pavel II. zdůraznil prorocký charakter zasvěceného života „jako jakýsi jedinečný způsob účasti na Kristově prorockém úkolu, kterou Duch svatý udílí celému Božímu lidu“, uvedl jako vzor autentického proroka osobu Eliáše, „smělého proroka a Božího přítele“. Popisuje ho takto: Eliáš žil v Boží přítomnosti „a kontemploval Boží ‚přecházení kolem něj‘ v mlčení, přimlouval se za lid a odvážně hlásal Boží vůli; … povstal na ochranu chudých proti mocným tohoto světa“.48
56. Z této perspektivy lze Terezii z Lisieux nazvat prorokyní nové doby. Právem se jí dostalo označení: „prorokyně mládeže“, „znamení naděje“, „prorokyně svatosti jako všeobecného povolání v církvi“, „prorokyně aktuálnosti vykoupení“ zdůrazňující neviditelnou sílu lásky.49 Jako žena, jejíž životní velikonoční putování (pascha – přejití) se vyznačovalo velkými tužbami, má Terezie velmi mnoho co říci hledajícímu a neuspokojenému lidstvu.
V souladu s tradicí Karmelu vidí Terezie v proroku Eliáši životní vzor. Přitahuje ji nejen jeho zakoušení Boha v „lehkém vánku“,50 ale také jeho boj proti Baalovým prorokům: „Potom co ukázal na skvělé počátky našeho svatého řádu a srovnal nás s prorokem Eliášem, který bojoval proti Baalovým prorokům, prohlásil, že ‚znovu přijdou podobné časy jako za Achabova pronásledování‘. Zdálo se nám, že už spěcháme vstříc mučednictví…“.51
57. Ve věrnosti našemu karmelskému povolání je naším úkolem vydávat prorocké svědectví, a to životem, v němž klademe důraz na prvenství Boha a zakoušíme jeho přítomnost v srdci světa. Jsme povoláni k otevřenosti, která nám umožní, abychom přítomnost Boží objevovali stále novým a překvapivým způsobem – tak jako ji objevil Eliáš v jemném vánku; k otevřenosti, která nás podnítí, abychom se odevzdali službě bratřím a sestrám a pomáhali jim v jejich zápase o celkové osvobození. Bratrský život ,je sám již prorockým skutkem ve společnosti, která, i když si to často sama neuvědomuje, velmi touží po bratrství bez hranic.“ Mimoto „zvláštní přesvědčivá síla proroctví pramení ze shody mezi hlásáním a životem“.52
Živá a orientující přítomnost
58. Evangelijní charakter zkušenosti a nauky Terezie z Lisieux jim propůjčuje trvalý význam. Prostota, důvěra a odevzdanost vůči Bohu, jak je Terezie z Lisieux žila a hlásala, povzbuzují k nasazení se za spravedlnost a mír.53
59. Tereziin vliv na dnešní církev a svět je nepochybný. Ona to vytušila, když krátce před svou smrtí tvrdila: „Hlavně však cítím, že moje misie brzo začne, moje poslání učit milovat Boha tak, jako já ho miluji, dávat svou cestičku duším. Jestli milý Bůh vyslyší má přání, bude moje nebe na zemi až do konce světa. Ano, chci prožívat své nebe tak, že budu dělat dobře na zemi“.54
Závěr
S naší sestrou Terezií obnovit náš kontemplativní a apoštolský život
60. Sto let od smrti naší sestry Terezie je Božím pozváním, abychom se obnovili ve světle její zkušenosti a její nauky. Jak říká Jan Pavel II. všem řeholníkům a řeholnicím, nemáme si jen „připomínat svou slavnou minulost a vyprávět o ní, ale také vytvářet nové slavné dějiny!“ Musíme hledět do budoucnosti, „kam vás Duch svatý vysílá, aby skrze vás učinil podivuhodné věci“.55
Naše sestra Terezie nám ukazuje cestičku, kterou se musíme vydat – cestičku návratu k evangeliu jako jedinou cestu k životu pravé tvořivé věrnosti našemu charismatu.
61. Terezie nás učí: ústřední důležitost má láska. Ta vede k prostotě a dává pravou volnost a osvobození, ta nás vede ke zralé křesťanské, náboženské a karmelské identitě. Ve světě plném úzkosti a strachu nás přivádí k důvěře a odevzdanosti Pánu, který vítězí nad všemi obtížemi. Proti našemu od skutečnosti odpoutanému idealismu staví duchovní a evangelijní realismus, a tak můžeme být hodnověrnými proroky Boha, který je přítomný, blízký a který osvobozuje.
Jak jsme již ukázali, Tereziino poselství je výzvou pro spiritualitu dnešní církve a netýká se pouze těch, kdo se zasvětili kontemplaci, nýbrž také těch, kdo pracují na poli evangelizace tím, že se věnují lidskému pokroku, rozvoji a osvobození.56 Duchovní dětství je evangelijní pojem, zahrnující v sobě jednak vědomí, že my všichni jsme přijali dar být Božími syny a dcerami, jednak i odpověď: tento dar nás vede ke společenství.
62. Bratři a sestry v Karmelu: děkujme Pánu, že dal církvi, světu a Karmelu naši sestru Terezii z Lisieux. Kéž bychom zakusili její přítomnost a blízkost, až budeme slavit sté výročí jejího úmrtí a až budeme pokračovat v našem životě modlitby, bratrství, apoštolského úsilí a vydávání svědectví Bohu našeho Pána Ježíše Krista v síle Ducha svatého!
V Římě, 16. července 1996, o slavnosti Panny Marie Karmelské.
P. Joseph Chalmers, O.Carm., P. Camilo Maccise, OCD
