A. Sagardoy, OCD
Milá sestro Prudencie!
Vzpomínáte si ještě na svou dobu noviciátu, na hodiny modlitby, které se Vám zdály příliš krátké, na doby, kdy jste svou zbožnost cítila tak zřetelně? Tenkrát byste nebyla přišla na myšlenku, že by člověk mohl mít jednoho dne problémy s meditací.
Dnes se však ptáte, má-li to vůbec smysl denně půl hodiny meditovat… neboť píšete, po minutě jsou mé myšlenky zcela pryč!
Častěji jsem slyšel o této potíži, která se mnohým stala osudnou. Odkud pramení tyto problémy s meditací? Čím víc rozhovorů vedu s řádovými sestrami, tím zřetelněji vidím, že některé dostaly příliš jednostrannou výuku o meditaci.
Meditace, milá sestro, tak jak je zakotvena v klášterních strukturách, je formou modlitby, která se koná v tichu a v rozjímání. Mnozí lidé se obejdou s mechanismem meditace velmi snadno a mohou zůstat tuto půlhodinu soustředěni, zatímco druzí se velmi rychle rozptylují.
Doufám, že nejsem se svým vysvětlením příliš teoretický, je však dobře konstatovat některé body:
Meditace jako forma modlitby není cvičení v koncentraci, nýbrž spíše cesta – v atmosféře ticha a rozmýšlení – k setkávání se s Bohem.
Meditace jako forma modlitby, opakuji, abyste tomu nerozuměla špatně, nám byla vysvětlována ze stanoviska diskurzivního myšlení. Vzpomínáte si ještě na body meditace, které jsme dostali, abychom pak vyšli z tohoto tajemství a půl hodiny meditovali?
Tady by mohlo být jádro Vašeho problému: nehodí se k Vám meditace jako modlitba, nýbrž mechanismus meditace, diskurzivní metoda. Jsou lidé, kteří jsou svou povahou založeni spíše diskurzivně, a jsou lidé, kteří jsou založeni spíše nediskurzivně.
Promiňte mi otázku, ale rozumíte, co znamená diskurzivně? Slovo je z latiny a znamená rozbíhat se, rozvíjet se ze společného bodu.
Smím Vám dát jednoduchý pokyn, jak poznat, jakou vlohu jsme dostali?
Diskurzivně založený člověk užívá při svých úvahách během meditace otázky: kdo, jak, co, proč, nač… a tím má usnadněn vstup k meditativní modlitbě. Nediskurzivně založený naopak je po několika minutách na konci svých úvah a zůstává stát, aniž ví, co může dělat zbývající čas meditace.
Připadá Vám druhá varianta známá? Pak můžete předpokládat, že patříte spíše k nediskurzivnímu založení, a tito lidé potřebují jiný mechanismus, který jim je během doby meditace oporou k intenzivnímu setkávání s Bohem. Když tak píšu, myslím si, že snad nerozumíte špatně slovu meditace. Myslím metodu, kterou používáme jak podporu, jako pomůcku.
Pojďme teď k Vaší situaci. Pro lidi, kteří se nemohou během meditace tak soustředit, t.j. pro ty, kteří si nic nepočnou s diskurzivní metodou, máme báječný vzor u Terezie z Avily. Neděste se, když Vám teď řeknu, že velká mystička Terezie z Avily měla s diskurzivní metodou velké potíže. Když o tom pochybujete, přečtěte si její autobiografii! Některý den si toužebně přála, aby už čas meditace byl konečně pryč… Doufám, že jste se teď nezačervenala v obličeji a říkáte tiše, že se taky nervózně díváte každé tři minuty na hodiny, je-li už čas!
Jste-li si podobná s Terezií – myslím to teď pozitivně – ptejme se, jak Terezie uskutečnila vstup do meditace: Protože modlitba v Terezině řeči je přátelským setkáním, hledala možnosti, jak se setkat s Pánem. Některý den jí pomáhala příroda nebo voda, aby vstoupila do kontaktu s Pánem; velmi často si vzala k ruce náboženskou knihu a četla v ní.
Napadá mi, že jste vizuální typ. Smím Vás povzbudit? I obraz, fotografie nám může být oporou při meditaci. Terezie vypravuje také o jiných možnostech, např. o pomalé, skoro přežvýkavé recitaci známé modlitby nebo vzpomínka na minulý den. Jak vidíte, jde o malé pomůcky, kterými se můžeme zabývat podle svého momentálního stavu, abychom vešli ve styk a k setkání s Bohem. Dovedu si představit, že byste se o to mohla pokoušet nějakou dobu. Budete-li to dělat nějakou dobu, milá sestro, když se Vám podaří více soustředění a více náboženských cvičení, pak…, ano, pak Vás zvu, abyste uvážila větu svaté Terezie: Modlitba není v mnohém přemýšlení, nýbrž v mnohém milování!
Metody, cvičení a úvahy před nebo během doby meditace jsou pomůckou, jak ukázat Bohu svou oddanost a ochotu. Ani ten, kdo absolvuje perfektně cvičení v koncentraci, ani ten, kdo během meditace dává dohromady vznešené úvahy, se na základě toho nemodlí už dokonale, nýbrž kdo úvahou, koncentrací, tichem nebo jinými kroky dospěje k tomu, dát se Bohem milovat a ukázat Bohu svou lásku, ten jde kupředu. Snad se Vám podaří, milá sestro, vidět meditaci, která je ve Vašem klášteře předepsána, jinýma očima. Máme možnost, abychom se setkali s Bohem jako Ty a Ty, v atmosféře ticha, uvolněni od aktivity a podnikání.
S přátelskými pozdravy P. Antonio Sagardoy
Podle: Antonio Sagardoy, OCD: Wer kann meditieren?
Christliche Innerlichkeit, 26, str. 302–305, 1991
Přeložil dr. Vojtěch Pola
