Zachyceno z extází sv. Marie Magdalény de’ Pazzi.
Náš život je spojen s Ježíšem Kristem. Na Velikonoce slyšíme slova svatého Pavla. „Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujete o to, co pochází shůry. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve Slávě“ (Kol 3,1–4). To je velikonoční tajemství. Všechny milosti dostáváme s ním a skrze něho.
Hluboce to prožívala, zvláště ve svých extázích, karmelitka sv. Marie Magdaléna de’ Pazzi. Při slovech žalmu: „Dobro jsi prokázal svému služebníku, Hospodine, podle svého slova“ (Ž 118, 65), viděla, že Bůh veliké dobro prokázal skrze své Slovo, svého syna. Toho přislíbil skrze patriarchy a svaté Starého zákona. Světice pokračuje: „Ale hlavně se ukázala jeho veliká dobrota, když poslal věčné slovo, aby se vtělilo pro vykoupení tvorstva. Zdálo se mi, že věčný Otec miloval jistým způsobem více tvorstvo než vlastního syna, když jej pro ně vydal takovým mukám a utrpení, jen aby nás povznesl k tak veliké slávě, abychom se mohli milostí stát druhým Bohem. Říkám účastí, neboť božskou přirozenost může mít pouze Bůh sám.“ (Spisy I, 114, dne 5. června 1584).
Naše oslavení je nyní po pádu do hříchu a našem vykoupení utrpením a smrtí Ježíše Krista větší, než kdyby lidstvo nebylo zhřešilo. Tak k ní mluví Otec 9. 5. 1585: „Můj syn (Slovo) na kříži dokonal mou lásku, z níž jsem vám chtěl dát slávu dříve, než můj syn zemřel a první člověk se dopustil hříchu. Chtěl jsem vám dát slávu, ale jiným způsobem. I kdyby Adam nezhřešil, uvedl bych vás do nebe, ano, a Slovo by se vtělilo, ale bylo by pouze oslavené a ne vítězné. A sláva, kterou bych vám dal, byla by z části od vás, protože byste se nebyli dopustili hříchu, i když jsem vás stvořil se svobodnou vůlí. A tak odlišná by byla sláva, kterou bych vám byl dal od té, kterou vám nyní dávám, jako se liší tvor ode mne. Jak veliká je, dcero, sláva, jakou já vám dávám!“ Světice odvětila: „Věčný Otče, teď mohu říci: Šťastná vina, která nám dává takovou slávu! A Slovo mohlo říci: dokonáno jest“ (III, 227).
Stejně k ní Otec mluví na slavnost Seslání Ducha svatého 9. června 1585 a k tomu dodává: „Měli byste (bez pádu) slávu a požívání patření na mé Božství spolu s ostatními dary, které k té slávě patří, nicméně neměli byste tak velikou slávu a s takovým poznáním, jak jste ji měli mít poté, co Slovo prolilo svou Krev a ozdobilo vaše duše více než předtím a učinilo je způsobilejší pro spojení se mnou, a mne pohnulo, abych vám ukázal větší lásku, abyste mě mohli lépe vidět a více požívat.“ (IV, 86). Prosme v době velikonoční Pána Ježíše zmrtvýchvstalého v Duchu svaté s Pannou Marií:
Pane Ježíši Kriste, nejmilejší Otče,
prosím tě, pro onu radost,
kterou měla tvá milovaná Matka,
když ses jí zjevil
v oné posvátné noci velikonoční,
a pro její radost,
když tě spatřila oslaveného božským jasem,
osvěcuj mě dary Ducha svatého,
abych byl schopen plnit tvou vůli
po všechny dny svého života.
Neboť ty žiješ a kraluješ
s Bohem Otcem
v jednotě Ducha svatého
po všechny věky věků.
Amen.
Přeložil: P. Metoděj Minařík O.Carm.
