Sonet Kristu Ukřižovanému Na kříži trpíš, Pane, v tichu noci, s tváří znetvořenou, ztrácíš naději, svět kolem tebe křičí a pláče, ale tvůj duch se vzpíná k výšinám. Tvá krev na zemi, oběť za nás, každá kapka v sobě nosí lásku, srdce tvé bije pro hříšníky, v tvém utrpení se rodí spása. Když smrt tě sevře ve svém chladném stisku, kříž se stává symbolem naděje. Navzdory bolesti, i ve smrti žiješ, jsi světlo v temnotě, radostí pro nás, tvá oběť zázrak, z níž vzejde nový den, na věky zůstaneš v našich srdcích.

Dôvod, Pane, prečo ťa milujem,
nie je tvoje nebo, ktoré mi sľubuješ,
ani strach z pekla, plodí vzdor a lož,
ty odo mňa skôr vzďaľuješ.

Podnetom mojej lásky si, Pane, sám.
Keď vidím, ako na kríži sa všetkého vzdávaš,
ako v nevysloviteľných mukách dokonávaš,
ako všetko vydrží tvoja láska k nám,

preto ťa milujem, pre tvoju lásku,
ktorá vo mne prebúdza ten istý božský cit.
Nie, nemusí byť peklo ani nebo,

moja láska nechce nič, ani sa ničoho nebojí,
prežije bez nádeje, všetko si môžeš vziať,
milovať nikdy neprestane teba.

(sonet pripisovaný skôr sv. Terezii od Ježiša /* 28. marca 1515/,
preklad Josef Hrdlička, 2020)