Sestře Martě od Ježíše
J M. J T.
Malá nevěsta Ježíšova nesmí být smutná, to by jinak Ježíš byl také. Musí ve svém srdci stále zpívat velepíseň lásky. Musí zapomínat na své malé bolesti, aby těšila svého ženicha v jeho velkých bolestech.
Milovaná sestro, nebuďte smutným malým děvčátkem, když zakoušíte, že Vám druzí nerozumí, že Vás nepravdivě posuzují, že na Vás zapomínají, ale přelstěte je všechny a pokuste se jednat jako všichni ostatní, nebo lépe řečeno nakládat se sebou sama tak, jak s Vámi nakládají druzí, totiž zapomenout na všechno, co není Ježíš, zapomeňte na SEBE z lásky k němu!... Milovaná sestřičko, neříkejte, že je to těžké. Že takto mluvím, tím jste vinna Vy sama – řekla jste mi, že velmi milujete Ježíše, a duši, která miluje, se nic nezdá nemožné...1
Věřte mi, Váš dopis mi byl velmi vítán!...
(červen nebo červenec 1897, LT 251)
