P. Gorazd Cetkovský, O.Carm.
Pokračujme v listování dalšími Terezčinými dopisy. Dopis otci Roullandovi z 9. května 1897 (DT 226), v němž Terezka vysvětluje, jak chápe vztah mezi Boží spravedlností a milosrdenstvím, jsme již uvedli dříve.
Dopis z 28. května 1897, určený sestře Anežce (DT 230), reaguje na událost, která se stala v průběhu toho dne. Nějaká sestra se na Terezku obrátila s prosbou, aby jí hned namalovala určitý obrázek. Jenže Terezka už byla hodně nemocná a slabá, také měla horečku. Anežka, která byla u toho, se snažila oné sestře vysvětlit, že Terezce chybí potřebné síly, ale nebylo to nic platné. Terezku neodbytnost té sestry rozhněvala. Vysvětlující poznámka v českém vydání Terezčiných dopisů označuje Terezčinu reakci výrazem „dojetí“, ale slovenský překlad „emocie“ asi lépe vystihuje, oč šlo. Ostatně Terezka pak v tomto dopise zmiňuje, že byla „zlá“, ve slovenském překladu „zlostná“. Toto se tedy onoho dne mezi sestrami odehrálo. A Terezka pak napsala dopis sestře Anežce proto, aby jí poděkovala za to, že jí Anežka byla nástrojem Božího milosrdenství: tím, že Terezce její emoce nevyčetla.
Vy jste své dcerušce nevyhubovala, a přece si to zasloužila. Ale na to je dcerka zvyklá, Vaše mírnost jí říká víc než přísná slova, vy jste pro ni obrazem Božího milosrdenství.
Terezka ale Anežce zároveň sděluje, že Boží milosrdenství se jí toho večera projevilo i prostřednictvím sestry Baptisty, která je naopak obvykle obrazem Boží přísnosti. Ta toho večera Terezku potkala a místo, aby ji chladně minula, objala ji a omluvila se jí. I když vydání Terezčiných dopisů to výslovně neříkají, můžeme se domýšlet, že Baptista byla pravděpodobně tou sestrou, která po Terezce chtěla namalovat onen obrázek a na kterou se Terezka rozčílila.
Takže obvyklá mírnost sestry Anežky i překvapivá vstřícnost sestry Baptisty jsou Terezce dvojím projevem Ježíšovy něhy k ní, a to právě tehdy, když se ukázala její slabost. A ona si těchto dalších projevů Ježíšova milosrdenství cení víc, než by se radovala z bezchybnosti svého jednání. Jsem mnohem šťastnější, že jsem byla nedokonalá, než kdybych byla bývala za podpory milosti vzorem laskavosti... Tak mi to prospívá, když vidím, že Ježíš je ke mně stále tak laskavý, tak něžný!...
A nakonec Terezka sestře Anežce píše: Ach vy, sladká Ozvěno mé duše, vy pochopíte, že dnes večer nádoba Božího milosrdenství ke mně přetekla!... Vy pochopíte, že jste byla a stále budete andělem, pověřeným, aby mě vedl a zvěstoval mi Pánovo milosrdenství!... Takže zde milosrdenství znamená mírnost, trpělivost bez hubování a výčitek, snášení slabosti druhého.
Sestře Marii od Eucharistie (Marii Guérinové) napsala Terezka ke dni, kdy Marie přijímala černý závoj, 2. 6. 1897 lístek (LT 234) s duchovním povzbuzením. Uzavírá ho slovy: Od nynějška se nemá Marie už dívat na nic na této zemi, na nic než na Milosrdného Boha, na Ježíše v EUCHARISTII!... Tedy Bůh má mít přednost naprosto přede vším. A jeho základní vlastnost je milosrdenství.
Další zmínku o Božím milosrdenství nacházíme v Terezčině dopise sestře Jenovéfě (Celině) ze 7. 6. 1897 (LT 243). Není snadné tuto zmínku najít, protože ji obsahuje biblický citát (Ž 94,18). Jenže ten v českém překladu Terezčiných dopisů byl prostě převzat z překladu Písma, užívaného při liturgii, a v něm namísto slova milosrdenství stojí jiný výraz. Ale Český ekumenický překlad nám tu poslouží dobře: Řeknu-li: „Už ujíždí mi noha“, podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine.
Onoho 7. června Celina Terezku fotografovala. A docela ji tím potrápila, protože chtěla, aby snímky byly co nejlepší (tak soudím podle prvních slov Terezčina dopisu: Milovaná sestřičko, nehledejme nikdy to, co se zdá velké v očích tvorů). Terezku pózování před fotoaparátem unavovalo a Celina se vůči ní dopustila nějaké nešetrné netrpělivosti. Když se večer Terezce omluvila, ona reagovala tímto dopisem.1 Povzbuzuje v něm Celinu i sebe: Pokorně se zařaďme mezi nedokonalé, považujme se za malé duše, které musí Pán Bůh v každém okamžiku podepírat. A toho, kdo o sobě takto smýšlí, toho Bůh ve svém milosrdenství opravdu podle citovaného slova žalmu hned podepře. Boží milosrdenství tu tedy znamená ochotnou Boží pomoc vůči tomu, kdo je pokorný.
Podle jedné vzpomínky sestry Marie od Nejsvětější Trojice se Terezka ještě jindy dokonce vyjádřila v tom smyslu, že naše hříchy (v posledku) slouží k oslavě milosrdenství dobrého Boha. A to nám může dokonce být zdrojem radosti.2
(Pokračování v příštím čísle.)
