Poselství Terezie z Lisieux
Okružní list generálních představených O.Carm. a OCD
u příležitosti stého výročí smrti svaté Terezie z Lisieux
(2. část)
I. Ježíšův plán života
12. Ježíšovo evangelium, radostná zvěst, kterou nám sděluje, je zvěstováním života a svobody. Svobody, která je synonymem lásky, která zapomíná na sebe a vydává se pro dobro druhých.
13. Za svého pozemského života a ve svém kázání se Ježíš zasazoval o život až k přijetí procesu umírání, který vyvrcholil na kříži. Svým vtělením Ježíš přijímá lidskou přirozenost a doceňuje ji v celé její důstojnosti. To ho vede k respektování života každé osoby a k zápasu proti všemu, co ji snižuje a utiskuje. Nikdy nezůstává necitelný a lhostejný vůči utrpení a smrti. Svými postoji zjevuje Boží záměr, který je plánem života, do něhož je zahrnuto i utrpení jako cesta života a vzkříšení.
14. Bůh života se zpřítomnil v Ježíši z Nazareta. On, který byl Slovo života (Jan 1,4), přišel, aby nám sdělil život v hojnosti (srov. Jan 10,10) a aby nás přetvořil v Boží děti (Jan 1,14). V nazaretské synagoze, na začátku svého veřejného působení, Ježíš představil život také jako osvobození (Lk 4,17–21). V této programové řeči poukázal na některé způsoby zotročení a útisku, které člověka ovládají a drží ho v situaci smrti.
15. Plán života, který Ježíš představuje a rozvíjí, se týká tří oblastí lidských vztahů: Boha, bližního a věcí.
Od fatalismu k odpovědnosti Božích synů a dcer
16. Proti plánu smrti, který na Boha pohlíží jako na všemocného a strach budícího stvořitele, postavil Ježíš svůj plán života, které zjevuje Boha jako Otce-Matku, který namísto toho, aby nám vnucoval nějaký osud, nám pomáhá překonat fatalismus a cítit se jako svobodní a odpovědní spolupracovníci. Vztahy k Bohu života jsou podle Ježíše vztahy lásky a důvěry.
17. Zjevení Otcovy tváře, které nám Ježíš poskytl, je základem celého života věřícího a stává se středem jeho existence. Tento Ježíšův Bůh je Bohem, který respektuje naši svobodu. Neznámý Bůh, který se zjevuje ve svém vtěleném Synu a působením svatého Ducha ničí všechny naše modly. Bůh vždy větší a jediný základ naší existence.
18. Je to na základě tohoto obrazu Boha našeho Pána Ježíše Krista, kdy se nasazení pro život může stát skutečností ve všech jeho rozměrech.
Od rozdělení k bratrskému společenství
19. V plánu života, který Ježíš představil a započal, jsou vztahy k ostatním lidem shrnuty do přikázání lásky k bližnímu, založené na lásce k Bohu celým srdcem, celou duší a ze všech sil (srov. Mt 27,37–39).
20. Veden touto láskou stojí Ježíš na straně odsunutých a vyloučených na okraj společnosti, odsouzených k smrti mnoha způsoby: chudých, nemocných, žen, dětí, hříšníků, cizinců. Jim všem nabízí život. Bojuje proti všemu, co se tomu životu staví na odpor, stejně jako proti všemu, co způsobuje rozdělení: na bližního a ne-bližního, na pohana a žida, na muže a ženu.
21. Lidská osoba je syntézou stvoření, uskutečněnou ve Slovu a skrze Slovo (srov. Kol 1,15–16; Jan 1,3), a proto má posvátný charakter, který je jí dán od Boha. Lidská bytost se ve světle Kristově jeví ve vesmíru jako ten, kdo slyší Boží slovo a odpovídá na ně jménem všech věcí jako Boží partner dialogu. Svým vtělením se Syn Boží „jistým způsobem sjednotil s každým člověkem“.6 Kristus, který je nám blízký a přítomný v každé lidské bytosti, „se chtěl zvláštním způsobem ztotožnit s těmi nejslabšími a nejchudšími“,7 jak ukazuje text Mt 25,31–46.
22. Jedná se o svátostnou přítomnost, která zároveň zjevuje i ukrývá. Ve tváři každé lidské bytosti můžeme potkat něco z tváře Ježíše, Slova života. Tajemství Boha se vyciťuje především v neopakovatelné zkušenosti každé osoby. Právě tak ve vzájemnosti muže a ženy. Jan Pavel II. vyzdvihl důstojnost ženy a „její zvláštní přínos pro život a pastorační a misijní působení církve … která očekává (od žen) originální přínos v jejím šíření … zvláště v tom, co se týká důstojnosti ženy a úcty k lidskému životu … a šíření základních dober života a pokoje“.8
23. Nalezení Boha přítomného v ostatních lidech s sebou přináší změnu v mezilidských vztazích a vede k tomu, abychom žili nasazení konkrétní a účinné lásky: otevírá nás všeobecnému bratrství v církvi a ve společnosti a vyžaduje od nás nasazení pro všechno, co je spojeno s životem, společenstvím a sdílením, počínaje přednostní volbou ve prospěch chudých, v nichž je Boží obraz „zatemněn, ba posmíván“.9
Od egoistického používání dober ke sdílení
24. V Ježíšově plánu života se přetvářejí vztahy k věcem. Jsme pozváni, abychom od jejich užívání (které nás odcizuje, zotročuje a přivádí k tomu, že utiskujeme druhé a vystavujeme je situaci smrti) přešli k jejich využívání ve svobodě, a především k jejich sdílení s druhými ve spravedlivé a lidské společnosti pro všechny. Skrze Ježíše by věci měly být místem setkání s Bohem a s bratřími a sestrami, prostředkem sdílení a společenství mezi lidmi.
25. Ježíšovo náboženské poselství v sobě obsahuje sociální důsledky, které ústí v nasazení pro spravedlnost jako pramen života. Zde se ukazuje společenský a sociální rozměr přikázání lásky. Ježíš hlásal Boží království a svůj plán života, který v sobě nese odezvy ve strukturách lidského soužití. Když se tyto struktury zakládají na nespravedlnosti a útisku, mění se v nástroj: smrti. Ježíšovo učení na to mocně upozorňuje a přísně napomíná a volá k nasazení pro spravedlnost-život.
K zamyšlení
Tato část listu o Ježíšově poslání je důležitá z dvojího důvodu:
- může být jedním z konkrétních způsobů, jimiž naplníme výzvu papeže Jana Pavla II. k tomu, aby v rámci přípravy na jubileum vtělení byl rok 1997 „věnován úvahám o Kristu, který je Otcovým Slovem a stal se skrze Ducha svatého člověkem“ (Tertio millenio adveniente 40);
- tato část listu bude osnovou pro celou zbývající část dokumentu, nazvanou „Terezie z Lisieux žije Ježíšův plán života a vydává o něm svědectví“.
