Antonio Sagardoy OCD
(Christliche Innerlichheit 5/1996, Rakousko)
V nejrůznějších spisech sv. Terezie od Ježíše se opakovaně projednává téma „Boží vůle“. Kurzivou jsou v následujícím článku uvedeny citace z děl sv. Terezie od Ježíše.
- Co je Boží vůle?
Podle vás, dcery, co je to ta Boží vůle? Abychom byly tak dokonalé, že budeme jedno se Synem a Otcem, jak to žádal Ježíš Kristus. Kolik nám však chybí, abychom toho dosáhly! (5H 3,7).
Nejvyšší stupeň dokonalosti nespočívá ve vnitřních útěchách a vznešených vytrženích ani ve vidění a prorokování, nýbrž v souladu naší vůle s tím, co, chce Bůh, takže poznáme-li jeho přání, vroucně si přejeme to, co chce on, ať je to hořké a bolestné, nebo radostné a příjemné, protože to chce Pán (Z 5,9).
- Boží vůli vždy nechápeme
(Ježíš) zná také naši velkou ubohost, jež se často tváří, že neví, co je Boží vůle. Řeknete-li lehkomyslnému boháči, že je Boží vůle, aby se mírnil v jídle a dal aspoň chléb tomu, kdo umírá hladem, bude mít nesčetně námitek, aby vás neposlechl, neboť chce jednat, jak se mu zlíbí. A připomenete-li klevetníkovi, že nám Boží vůle přikazuje milovat druhé jako sebe samy, nebude vás moci vystát ani ho ničím nepřesvědčíte.
Anebo říci řeholníkovi, který má rád pohodlí a svobodu, že je povinen dávat dobrý příklad, že tedy nemá plnit vůli Boží jen slovy, neboť přísahal a sliboval ji plnit; a že je to tedy Boží vůle, aby zachovával své sliby, a že jedná proti nim, dává-li pohoršení, i když je nějak těžce neporušuje; že má bez oklik zachovávat chudobu, kterou slíbil, neboť to chce Pán; jen mu to všechno řekněte, ale stejně vás neposlechne. Jen velmi málo by jich splnilo slova, kterými se za nás obrátil k Otci: Buď vůle tvá (C 33,1).
- Celá dokonalost spočívá tedy v tom, že naši vlastní vůli sjednotíme s vůlí Boží.
a) Hledání
Zbožní lidé snadno poznávají, že vlastním motorem naší snahy žít z víry není to, co se zdá dobré nám, ale Boží plán s námi. Při hledání Boží vůle není vždy snadné dívat se na něho a ne tak na sebe sama, na to, co to přinese jemu a ne tak, co to přinese nám.
Protože jsme lidé, můžeme růst jen krok za krokem:
- Terezie se rozhodne nedělat nic, co je proti Boží vůli;
- přijímá Boží záměr s ní;
- odevzdává se do Božích rukou;
- Bůh s ní může nakládat jako se svým vlastnictvím;
- Terezie touží po tom, aby se v jejím životě uskutečnila Boží vůle.
Ochota plnit Boží vůli působí, že je Terezie ve svém životě velmi otevřená:
- navzdory těžkostem nepřestane se zakládáním kláštera v Avile, neboť jí Pán dal poznat, že je to jeho vůle;
- je ochotná změnit svá rozhodnutí, když pozná, že Bůh od ní očekává něco jiného, např. při zakládání v Palencii …
b) Důvěra
1) Omezení
Nemoc a utrpení nám působí každodenní problémy: vždyť to není snadné, abychom situace, které nám jsou nepříjemné a doléhají na nás, viděli vždy v souvislosti s Boží vůlí.
Člověk si předně přeje, aby byl zdravý. Také Terezie se často nachází v tomto rozpoložení. Už jako mladý člověk je konfrontována s nemocí. Po vnitřním vypořádání – neboť být nemocná s sebou nese mnohá omezení a překážky – propracovává se k ‚ano‘. Toto ‚ano‘ znamená ztotožnění se s vůlí Boží.
… zůstala jsem celá ztuhlá, i když se to postupně během asi tří let zlepšovalo. Když jsem začala lézt po čtyřech, vzdávala jsem díky Pánu. Snášela jsem to s velkou trpělivostí. Byla jsem velmi odevzdaná do Boží vůle (Ž 11,2).
To, že najdeme jinou hodnotu a dáme k ní souhlas, je předpokladem, abychom přijali takové kroky a situace, které se nám jeví jako negativní. Všechno se zrelativizuje. Důležité je jen, abych ho neurazil. Jsem ochotný přijímat všechno, protože to přichází z jeho ruky:
Čiň, Pane, co chceš! Jen když tě neurazím ani neztratím ctnosti, jestliže jsi mi nějakou dal ve své svrchované dobrotě. Chci trpět, Pane, protože i tys trpěl. Ať se na mně vždycky naplní tvá svatá vůle! (Ž 11,12).
Kdo dokáže přijmout celým srdcem, že Bůh to s ním myslí dobře, je v situaci, kdy se bez obav přenechá Bohu. Ví, že je v dobrých rukou, a nemá strach:
A tu se mi zdá vhodné, co jsem již uvedla: zcela se odevzdat do Boží náruče. Chce vzít duši do nebe? Není nic lepšího. Do pekla? Ať se tím netrápí, neboť by tam šla se svým Dobrem. Chce ji odejmout světu? Vždyť právě po tom touží. Chce, aby žila tisíc let? Budiž. Ona už nepatří sobě, patří jen Bohu. Ať s ní nakládá jako se svou věcí a o ostatní ať se nestará (Ž 17,2).
2) Touha
O několik let později prožívá Terezie další vývojovou fázi.
Poté, co se vyrovnala s konkrétními situacemi, přichází jednoho dne okamžik, kdy zatouží po tom, aby se děla Boží vůle.
Progresivní vztah k Bohu ji vede k postoji disponovatelnosti. ‚Tvé přání je mým rozkazem‘, jak běžně říkáme!
Shora se vidí jasně mnoho věcí; (duše) poznává nicotnost pozemských dober a jak málo zasluhují, aby si jich člověk vážil. Už nechce mít vlastní vůli, prosí Pána, aby jí vzal svobodný úsudek, a odevzdává mu klíče (své vlastní vůle). Už nechce dělat nic jiného než Boží vůli (Ž 20,22).
Tento postoj prozrazuje zralost v rozvoji vzájemného vztahu: přát si, aby se uskutečnilo to, co si přeje druhý; v radosti druhého nacházet svou vlastní radost. U takového člověka se už všechno točí kolem ‚ty‘, a ne kolem vlastního ‚já‘.
Uvědomovala jsem si, jak jsem se změnila. Nemohla jsem dělat nic jiného než odevzdat se do Božích rukou, aby on naplnil svou vůli ve mně, neboť ví lépe, co mi prospívá (Ž 27,1).
Kdo na vlastní kůži zakusí příznivý účinek Božího působení, nepřeje si nic jiného, než aby Bůh pokračoval ve své práci. Takový člověk se s naprostou důvěrou svěřuje Bohu.
c) Naplnění Boží vůle
V knize Hrad v nitru nacházíme jako červené vlákno doporučení, abychom se ztotožnili s vůlí Boží:
Kdo se chce věnovat modlitbě, ten musí dychtit po jediném – nikdy na to nezapomeňte, neboť je to svrchovaně důležité – udělat vše, aby se změnil a byl daleko víc ochoten srovnat svou vůli s Boží. V tomto, jak zanedlouho vyložím, je největší dokonalost, po které člověk může dychtit. Čím dokonaleji se člověk sjednotí, tím větší milosti dostane od Boha, a tím větší bude i jeho pokrok na cestě (2H 1,8).
V kontextu modlitby nás upozorňuje na velký význam Boží vůle: v lidské snaze o život modlitby nestojí v popředí menší či větší zbožnost; ani diskurzivní řád nějaké metody rozjímání; rozhodující nejsou zdařilé a dobře formulované modlitby, ale především postoj srdce: bdělé naslouchání Božímu slovu a volání, schopnost rezonance (ozvěny).
Věřte mi, že není důležité nosit nebo nenosit řeholní šat, nýbrž cvičit se v ctnosti, podřídit se ve všem Boží vůli, aby náš život probíhal v souladu s jeho rozhodnutími, a nechtít, aby se dělo podle naší vůle, nýbrž podle jeho (3H 2,6).
Terezie klade důraz přesně na to, aby mohla rozlišovat mezi vnitřním a vnějším; vedlejším a podstatným; důležitým a nezbytným, dobrým a vedoucím k cíli … Jak jasně podtrhuje Terezie to, na čem záleží!
Duše se má odevzdat do Božích rukou, aby on s ní dělal, co chce; má zapomenout na jakýkoli svůj zájem a udělat, co je jen možné, aby se poddala jeho božské vůli (4H 3,6).
Odevzdat se do Božích rukou předpokládá pořádný kus důvěry: on je hrnčíř, my hlína; on s námi může pracovat a předělávat nás; on nám dává formu odpovídající našemu poslání.
d) Jako v nebi, tak i na zemi
V knize Cesta k dokonalosti Terezie pojednává o Otčenáši a popisuje ho jako školu modlitby. Když uvažuje o prosbě „Buď vůle tvá“, umisťuje sem několik bodů, které nás mohou vybídnout k zamyšlení:
- Není tak samozřejmé, že tuto větu vyslovujeme. Proč to děláme? Jen proto, že to druzí dělají také? Terezie ví, že mnozí lidé mají strach vyslovit tuto větu, protože si myslí, že Bůh jejich prosbu ihned splní. Mají z Boha strach.
- Mnozí lidé mají s přijetím Boží vůle problémy. Terezie argumentuje velmi lidsky. Když už to neděláme z lásky k Ježíši, pak udělejme alespoň z nouze ctnost:
Chci vás přesvědčit ještě jiným způsobem: Pomyslete na to, dcery, že ať chceme nebo nechceme, Boží vůle se naplní vždy: jak na zemi, tak na nebi. A proto udělejme z nouze ctnost. Ach, můj Pane, jak úžasně jsi mě obdaroval, žes neponechal tak zvrácené vůli, jako je má, naplnění své vůle! (C 32,4).
- Nejde jen o to větu vyslovit, ale také o ochotu proměnit ji ve skutek. Požadavek na čtenářky knihy je jednoznačný: sestry, u vás musí být v jednotě slovo a čin, to, co říkáte, i vše, co děláte.
- Nestačí, když vše slíbíme Pánu jen jednou. Nezřídka se stává, že v jednom okamžiku nadšení slíbíme mnoho, ale krátce nato si to, co jsme slíbili, bereme krok za krokem zpátky.
- Terezie má naprosto jasně před očima, co Bůh chce:
Chci vám nyní sdělit, či lépe připomenout, co je Boží vůle. Nemyslete si, že to je dávat nám bohatství, rozkoše, pocty a jiná pozemská dobra. Příliš nás miluje, než aby nám dával tyto věci! Jak tedy Bůh s námi jedná? Terezie je toho názoru, že na ty, kteří Boha více milují, více nakládá; přitom bere ohled na odvahu, kterou u nás vidí, a na naši lásku k němu.
e) Tereziin postoj
Tereziinou velkou touhou bylo dělat vše ke slávě Boží a podle jeho vůle. Slepota a krátkozrakost nás vedou k omylům, i když to myslíme dobře. Terezie si je vědoma lidské nedostatečnosti, proto píše: Pán ví lépe než my, co potřebujeme.
Jde o to prostě přijmout, že všechny kroky našeho života mají charakter přípravy: kroky na horu Tábor a kroky na Golgotu jsou vždy kroky přípravy na vzkříšení.
Zkratky: H – Hrad v nitru, Z – Kniha o zakládání, C – Cesta k dokonalosti, Ž – Život
(Z němčiny přeložila sestra M. Zdislava od Srdce Ježíšova OCD,
Karmel sv. Josefa v Praze.)
