Poselství Terezie z Lisieux
Okružní list generálních představených O.Carm. a OCD
u příležitosti stého výročí smrti svaté Terezie z Lisieux
(začátek)
Milí bratři a sestry v Karmelu!
1. Za několik měsíců začínají oslavy stého výročí smrti naší sestry Terezie z Lisieux. Toto jubileum nám připomíná mladou karmelitku z Francie, která ve svých spisech dokázala vyjádřit hlubokou vizi vztahů mezi Bohem a lidskou bytostí, plod své osobní zkušenosti pod vedením Ducha svatého.
2. Jejím posláním bylo připomenout nám to, co je na křesťanském poselství podstatné: že Bůh je láska a že se zdarma dává těm, kdo jsou evangelijně chudí; že svatost není výsledek našeho úsilí, ale Božího působení, které od nás vyžaduje jen láskyplnou odevzdanost spasitelné milosti. Proto její nauka neztratila na aktuálnosti a měla takový vliv, že přes třicet biskupských konferencí a tisíce křesťanů požádalo, aby byla prohlášena učitelkou církve.
Evangelijní a kontemplativní žena
3. Terezie z Lisieux strávila svůj řeholní život v klauzuře Karmelu, a přece byla prohlášena patronkou misií, protože uměla spojit kontemplativní spiritualitu s apoštolským rozměrem. Zároveň předala svou evangelijní zkušenost prostým a živým jazykem, který jsou schopni pochopit a osvojit si věřících všech národů a kultur. Svým návratem k evangeliu a k Božímu slovu, k historickému Ježíši a jeho velikonočnímu tajemství smrti a vzkříšení předešla 2. vatikánský koncil. Zdůraznila primát lásky k církvi, Kristovu tělu, a vydala svědectví o spiritualitě všedního života a o všeobecném povolání ke svatosti.
4. Zkušenost a nauka Terezie z Lisieux nabývá zvláštního významu v naší době, kdy se pro ženu otvírají nové perspektivy přítomnosti a působení ve společnosti a v církvi. Žena je povolána k tomu, aby byla „znamením Boží něhy vůči lidskému pokolení“1 a aby obohatila lidstvo svým „ženským géniem“. Obojí uskutečnila naše sestra ve svém životě a ve svých spisech.
Znovu pročíst tereziánsko-lisieuxské poselství
5. Četba děl naší sestry Terezie v sociálním a církevním kontextu naší doby a počínaje od naší kultury nám pomůže, abychom se soustředili na podstatné: důvěryplnou otevřenost vůči Bohu, láskyplnému Otci, který nás miluje a chápe; následování Ježíše, našeho přítomného a blízkého bratra, který je cestou, pravdou a životem; učenlivost vůči Duchu svatému, který řídí dějiny našich řeholních rodin i naše malé, osobní dějiny. A to všechno v přijetí naší chudoby a slabosti, s jistotou, že nic a nikdo nás nemůže odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši (srov. Řím 8,37–39).
6. Doufáme, že vám naše úvahy poslouží k tomu, aby dynamiku těchto oslav, které se mají proměnit v okamžik milosti pro celý Karmel: řeholníky, řeholnice, kněze i laiky, udržely živou.
Církevní aktuálnost Terezie z Lisieux
7. Během synody o zasvěceném životě citovali účastníci synody naši sestru při nejrůznějších příležitostech, jako osobu, která má aktuální poselství pro církev na prahu třetího tisíciletí. Mezi proslovy, které se o ní zmiňovaly, vyniká příspěvek generálního sekretáře, kardinála Schotta, který svou trojroční zprávu zakončil těmito slovy: „Budiž mi dovoleno ukončit tuto souhrnnou zprávu připomenutím ženy, která je vynikajícím svědkem zasvěceného života v poslání církve: svaté Terezie od Dítěte Ježíše… tato mniška z Karmelu v Lisieux se vyznačovala svou pokorou, evangelijní prostotou a důvěrou v Boha… Ve svých autobiografických poznámkách mimo jiné vzpomíná: ‚Když jsem intenzivně toužila po mučednictví, hledala jsem odpověď v Pavlových listech. Apoštol vykládá, jak všechny nejdokonalejší dary nejsou nic bez lásky a že láska je nejlepší cesta, která bezpečně vede k Bohu. V tom jsem nalezla klid … v srdci církve, své matky, budu láskou‘“ (3. října 1994).
8. Když během audience 4. ledna 1995 mluvil Svatý otec Jan Pavel II. o závazku modlitby v zasvěceném životě, poukázal na její důležitost pro evangelizaci, a svou promluvu ukončil následujícím způsobem: „Proto je krásné uzavřít tuto katechezi připomenutím postavy sv. Terezie od Dítěte Ježíše, která svou modlitbou a obětí sloužila evangelizaci tak, jako kdyby se cele věnovala misionářskému působení, ba ještě víc. Natolik, že byla prohlášena patronkou misií“.2
9. Posynodální apoštolská exhortace Vita Consecrata se také zmiňuje o naší sestře a zdůrazňuje její touhu být láskou v srdci církve3 a její ideál, aby se viděla zapojena do jedinečné spolupráce s misionářskou aktivitou tím, že tolikrát opakuje svou touhu milovat Ježíše a působit, aby byl milován,4 počínaje od společenství s ním: „Být tvou snoubenkou, ó Ježíši … v mém spojení s tebou být matkou duší“.5
Pozvání k podstatnému
10. Terezie z Lisieux dokázala svým řeholním jménem „od Dítěte Ježíše a od Svaté Tváře“ vyjádřit celý proces svého života, který ji přivedl k duchovní zralosti skrze poníženost vtělení (kenosis) a utrpení Ježíše Krista, který nás svým velikonočním tajemstvím osvobozuje od každého otroctví. Uměla pochopit a žít Ježíšův životní plán, který přetvořuje každou naši vztahovou oblast, a našim vztahům k Bohu, bližním a věcem dává nový rozměr. Oproti plánu smrti, který nás ovládá a zotročuje ve všech těchto oblastech, nacházíme plán evangelijního života, který nás osvobozuje a přetvořuje. Posláním Terezie z Lisieux bylo právě připomenout nám tyto pravdy, nově nás zaměřit na podstatné.
11. V perspektivě Ježíšova plánu, který krátce připomeneme, prohloubíme v tereziánsko-lisieuxském poselství pozvání k přechodu: od Boha-Soudce k Bohu Otci-Matce, od nedůvěry k důvěře a odevzdání se jemu, od hledání dokonalosti k hledání společenství s Bohem, od složitosti k prostotě, od zákonů, které zotročují, k zákonu konkrétní a účinné lásky, která, osvobozuje, od nezralosti k zralosti, od vnější askeze k evangelijnímu sebezáporu, od zásluh k prázdným rukám, od čistě duchovních úvah o Božím slovu, od složité modlitby k prostému kontemplativnímu pohledu, od nedosažitelné Marie k blízké Marii evangelia.
